Queen

Circus Magazine '77 [cz]
Popcorn Magazine '81 [cz]
Queen Of The Record '86
Video Magazine '89
Rockline '91 [cz]
MTV Music Awards '92
Rolling Stone '95 [cz]
BBC Radio 1 '95 [cz]
BBC Pop On The Line '97 [cz]
SABC 2 Top Billing '98 [cz]
BBC Radio 2 '98 [cz]

Freddie Mercury

Circus Magazine '77 [cz]
The Man Who Would Be Queen '81 [cz]
Melody Maker '84
The Sun '85 [cz]
The Bigger The Better '85 [cz]

Brian May

Sounds Magazine '75
Circus Magazine '76
Guitar Player Magazine '83
Steve Gett '82
Faces Magazine '84 [cz]
A Kind Of Magic '86
Vox Magazine '91
Canadian Radio 97.7 HTZ '91
Guitar World Magazine '91
Guitarist Magazine '92
Dutch TV '92
Bravo Talk Show '92
Guitar For the Practicing Musician '93
GM TV '93
High Voltage Magazine '93
Howard Stern Show '93
MTV '93
Guitar World Magazine '93
Guitar Magazine '93
BBC Radio 1 '94
BBC Radio 1 '97
'This Morning' ITV '97
Melbourne Herald Sun '98 [cz]
Radio 3, Polsko '98 [cz]
Jazz Web '98 [cz]
Clyde 1 '98 [cz]
Paul Cashmere '98 [cz]
Holandské radio '98 [cz]
Tisková konference, Petrohrad '98 [cz]
Musikexpreß '98 [cz]
Guitarist Magazine '98
Guitar World Magazine '98
BBC Radio 4 '98
Talk Radio '98
Sydney Sun Herald '98
Music Scene Magazine '98
BBC Radio 2 '98
Španělské radio '98
Gitarre und Bass '98
BBC Radio 1, Radio 2 '98
Vintage Guitar Magazine '98
Best Magazine '98
Musica Magazine '98
Birmingham Evening Mail '98
Classic Rock Magazine '98
GM TV '98
Guitar World Magazine '98
CNN World Beat '00
BBC Radio 1 '00
Capital Gold Radio '01 [cz]
BBC Radio 4 '02 [cz]

Roger Taylor

Record Mirror '75 [cz]
USA '76
Sounds Magazine '80
Modern Drummer Magazine '84
The Cross '91 [cz]
BBC Radio 1 '93
Rockstyle Magazine '94 [cz]
Reflex '94 [cz]
QFC Magazine '95 [cz]
Filmový Festival, Cannes '96
KKLZ Radio '97
Radio 5 '98
Virgin Radio '98
SGR Colchester '99

Navigace: Queen - Královská legenda - Rozhovory: Queen: BBC Radio 2 '98 [cz]

Rozhovory: Queen: BBC Radio 2 '98 [cz]

The Queen Story Radio 2, 6. listopadu  1999
překlad: LG (http://queen.musichall.cz)

We Are The Champions:
"I've paid my dues time after time .........
No time for losers cos we are the champions of the world."

BRIAN: Měli jsme dlouhý dlouhý seznam jmen a jediné, které nás všechny posadilo, jak svou vhodností tak i zděšením, bylo Queen.

V pozadí: Radio Ga Ga

Mělo to v sobě jakousi vznešenost. Sílu.

ROGER: Vždycky jsme říkávali, že celek je lepší než součet částí, a to byl ten případ. Jakmile jsme začali hrát spolu, bylo to něco jako přesně pasující kus stroje, náhle se z toho vyklubalo něco dalšího, myslím, že to fungovalo skvěle.

BRIAN: Tou hlavní myšlenkou bylo, že jsme nechtěli zapadnout do žádné škatulky - nechtěli jsme se nikam zařadit. Takže pokud skupina Queen byla obrazem nepořádku, říkali jsme si, že je to asi dobrá věc.

ROGER: Nejdříve přišla hudba. Vše ostatní byla omáčka. Chtěli jsme spojit sílu a drsnost jako Led Zeppelin s něčím melodickým, harmonickým.

ALEX LESTER: Dobrý den, tady je Alex Lester s příběhem jedné z nejúspěšnějších rockových skupin na světě - Queen. V programu uslyšíme hlasy bubeníka Rogera Taylora a kytaristy Briana Maye.

BRIAN: Vyrostl jsem s britským rádiem, a v těch 50. letech bylo plné divné hudební směsi. Bylo tam trochu lehké klasiky, tradiční britské hudby a hodně věcí z Ameriky, velké skupiny.

I'd sit alone...
I heard it on my radio.

BRIAN: A právě americká hudba mě zaujala.Všechno jsem vstřebával, ale když se objevil Little Richard a Buddy Holly a lidé jako Rick Nelson a Elvis, začal jsem vnímat kytaru, téměř jen tu kytaru. Byl jsem chycený asi tak od šesti nebo sedmi let. Ano, řekl bych, že jsem prožil přesně to, o čem jsem tenkrát v té době snil, imaginární romance, (smích), dobývání světa, a kdo ví co ještě....

AL: Bubeník skupiny, Roger Taylor, měl stejné ambice a vzory.

ROGER: Ranný rock and roll. Elvis, Little Richard, Jerry Lee Lewis, a kupodivu Billa Hayleye a Comets, když jsem byl pouhá tečka - myslím, jen si pamatuji, jak jsem v rádiu poslouchal Rock Around The Clock, nevím kolik mě bylo - 5 nebo 6... říkal jsem si jak je to fantastické. Začal jsem hrát na máminy kastroly a pak jsem se ocitl ve skupině, asi ve dvanácti a ve třinácti jsem měl už skupinu vlastní, pak jsem hrál v poloprofesionálních skupinách, až do osmnácti.

BRIAN: Já a můj otec jsme vyrobili kytaru - ano (smích) z haraburdí. Z kusů krbu a ventilů motorky, všechny ty věci se válely v otcově garáži. To, že to opravdu fungovalo a funguje bylo velmi překvapující - kytara už se mnou projezdila mnohokrát svět - a možná právě proto, že jsme ji postavili sami a s trochou štěstí má svůj vlastní charakteristický zvuk. Opravdu má. Má určitý zvuk a cit, a to je základ projevu, který jsem tolik let předváděl.

ROGER: S Brianem jsem se potkal velmi brzo, asi během prvních čtrnácti dní na universitě, jeden můj spolubydlící studoval na Imperial College jako Brian a uviděl na nástěnce ten inzerát "Sháníme bubeníka typu Mitch Mitchell", a tak jsme se o sobě dozvěděli. S Brianem jsem se setkal v Students Union Bar v Imperial College a nastoupil okamžitě, a to byl začátek skupiny Smile, kterou jsme tu noc založili s dalším studentem Timem Staffellem.

BRIAN: To byla naše první opravdová skupina. Stále jsem byli poloprofesionální, ale získali jsme nahrávací smlouvu u americké společnosti Mercury. Vydali nám jednu nahrávku, myslím, že museli vylisovat všech dvanáct kopií, to se ale nestalo. Byli jsme velmi zklamaní. Zklamaní z naší situace s manažery, a v jistém směru to byl posmutnělý blížící se konec našich snů.

AL: Skupina byla teprve na počátku vlastní existence, ale objevil se Freddie Mercury.

ROGER: Přišel s tehdejším zpěvákem Smile. Byli přáteli a oba studovali Art College a on byl neudržitelný, velmi bystrý, a když jsme měli už jen krůček k rozpadu, on prošel také několika skupinami, myslím, že pořád doufal, že on a Brian a já můžeme vytvořit dobrou partu, dobrý tým, a tak jsme po rozpadu Smile položili základy pro Queen, díky Freddiemu - Freddie byl tím hlavním hybatelem, řekl bych.

BRIAN: Ano, Freddie, jak každý ví, se narodil na Zanzibaru, byla to tenkrát britská kolonie, takže měl přístup k mnoha nahrávkám jako my, obdivoval Elvise a Cliffa Richarda a Little Richarda, a pár dalších věcí. Měl za sebou hodiny klavíru, jako jsem měl kupodivu já, ale znal také široký okruh orchestrální hudby, kterou jsme v Anglii tenkrát taky měli, jako Mantovani (smích), což mělo také vliv, takže on měl velmi široký rozsah zájmů, které mohl uplatnit. Když jsem se s ním setkal, byl nadšený Hendrixem, ale jeho vzory byli asi Elvis a Cliff Richard.

ROGER: (smích) Sám se nazýval 'kensingtonským Pepíkem'. Nejsem si jistý, jestli znal přesný význam toho slova, pohybovali jsme se po Kensington High Street a kolem, což bylo více tendenční než nošení sametových plášťů a jiných věcí.

BRIAN: Nakonec náš zpěvák Tim odešel, takže jsme se spojili s Freddiem, tohle byl Freddie, Roger a já a začali jsme pozorovat, co se z toho může vyklubat. Vyjednali jsme si přednáškovou síň na universitě, kde jsem studoval a každý týden nebo několikrát v týdnu jsme tam šli a něco stvořili. Tak jsme začali skládat a vytvářet nějaké ty věci, a byl to jasné, že v té době už Freddie v sobě něco měl.

Liar:
I have sinned dear father......
Why don't you leave me alone.

ROGER: Nejdříve přišla hudba. Vše ostatní byla omáčka. Chtěli jsme spojit sílu a drsnost jako Led Zeppelin s něčím melodickým, harmonickým. V té době jste byli trochu jako Deep Purple, nebo jako Crosby Stills a Nash.

BRIAN: My tři jsme tedy hráli a zkoušeli jsme různé baskytaristy, ale žádný nebyl takový, se kterým by to fungovalo,  (povzdech) hráli jsme pár předváděcích koncertů pro asi stovku lidí - jen pozvané hosty - a snažili jsme se získat lidi, kteří by nám mohli dát šanci, lidi z nahrávacích společností, manažery, a většinou se nikdo z nich nebyl ochoten ani otočit. (smích) Neměli jsme žádné kontakty. Neměli jsme žádnou cestu k hudebnímu byznysu. Viděli jsme jak se vydávají desky, jak jiní dělají skvělé koncerty, ale my jsme neměli žádný nápad jak se do toho kolotoče dostat, takže jsme se rozhodli prostě pokračovat a snažit se být lepší a lepší a čekat na šanci, být připraveni. Nakonec jsme našli Johna - přes přátele. Velmi mladý tichý kluk, ale také velmi vkusný baskytarista, velmi přemýšlivý, velmi muzikální, a tenkrát i velmi stydlivý, vypadal, že bude tím pravým.

ROGER: Vždycky jsme říkávali, že celek je lepší než součet částí, a to byl ten případ. Jakmile jsme začali hrát spolu, bylo to něco jako přesně pasující kus stroje, náhle se z toho vyklubalo něco dalšího, myslím, že to fungovalo skvěle.

AL: I když měli zřejmé vlohy, skupina zjistila, že bude velmi těžké něco dokázat.

BRIAN: Skrze mou dívku jsme měli kontakt s člověkem z nahrávacího studia, pracoval pro nějaké lidi, kteří zakládali studio. Jednou mi zavolal a řekl "Briane, jestli chcete přijít a dělat rámus během našeho systémového a akustického testování studia, natočíme vám demo. Uděláme vám čtyři skladby." A bylo to.

AL: A právě na tomto podkladu získali Queen manažerskou smlouvu a nakonec i nahrávací smlouvu s EMI. Než byl vydána první nahrávka, uběhla velmi dlouhá a frustrující doba. Nicméně, když posléze vydali alba Queen a Queen II, obě desky byly dobře přijaty a singl Seven Seas Of Rhze dosáhl desáté příčky britského žebříčku.

Seven Seas Of Rhye:
(intro)
Begone with you, ye lords and lady preachers.........
Forever-er

BRIAN: Chtěli jsme vytvořit něco melodického a harmonického se silným hlasovým pokrytím, a pak jsem měl v plánu ty kytarové harmonie, které jsme chtěl udělat, a pod tím vším byl syrový, dost rockový zvuk, a to jsme všechno chtěli zkombinovat, a cítili jsme, že se o to ještě nikdo nepokusil.

ROGER: Ano, podle mě to byl náš první opravdový hit v této zemi. Nikdy jsem nerozuměl ani jednomu slovu té písně, a myslím, že Freddie taky ne, byla to spíše jakási gestikulace, ale byla to pěkná skladba. Naším prvním mezinárodním hitem byla píseň Killer Queen, na jejíž tvorbě jsme strávili doslova roky, a je to na ní vidět. Myslím, že i dnes zní dobře. Je dobře zahraná, zní dobře, je dobře nazpívaná, harmonie jsou dobré a má velmi originální text. Myslím, že si stojí dobře.

Killer Queen:
She keeps her Moet et Chandon.......
Guaranteed to blow your mind, anytime

BRIAN: Album Queen II pro nás znamenala velký pokrok ve využití studia. Sheer Heart Attack bylo naše třetí album a tady jsme chtěli jít jinou cestou. Vytvořit přístupné album.

ROGER: Neměli jsme žádný průlomový singl, opravdu. Na druhém albu jsme měli hit. Cítili jsme, že naše druhé album bylo revoluční ve způsobu jakým jsme přistupovali k psaní a nahrávání. Toho jsme lépe využili na třetí desce, zdokonalili jsme techniky, které jsme vlastně objevili už při natáčení druhého alba.
Svým způsobem jsem stále docela překvapený, že nejsme zahrnováni do glam rocku, v pořadech o glam rocku o nás nemluví, a to mě velmi těší.

BRIAN: Tou hlavní myšlenkou bylo, že jsme nechtěli zapadnout do žádné škatulky - nechtěli jsme se nikam zařadit. Takže pokud skupina Queen byla obrazem nepořádku, říkali jsme si, že je to asi dobrá věc.

ROGER: V té době bylo oblíbeným slovem "Androgyny", ať to znamenalo kdoví co. Nikdo to nevěděl. Mělo to být něco zasmušilého, nevím, poněkud záhadné pohlaví.

BRIAN: Předstírat, že jste gay bylo módní. Všichni se oblékali velmi okázale a byli taky afektováni. Bylo to ale pěkné. Byla to asi první generace, které bylo jedno jaké je vaše sexuální zaměření, rasa nebo barva.

AL: Slyšeli jsme, jak se během prvních tří alb vyvíjela hudba skupiny Queen, ale bylo to až čtvrté, které jim přineslo světovou slávu.

BRIAN: Při natáčení A Night At The Opera jsme se vrátili k filosofii desky Queen II. Měli jsme sebedůvěru, protože jsme měli hit. Také jsme se ale cítili v beznaději, protože jsme v té době byli bez jakýchkoliv prostředků. Nahráli jsme hit, ale nevrátili se nám žádné peníze a pokud by album A Night At The Opera nezaznamenalo velký úspěch, zapadli bychom do moře ničeho. Takže jsme tohle album natáčeli s tímto vědomím, přežít, nebo zemřít. Také to byla docela soutěživá hranice, chtěli jsme být vlastními Seržanty Peppery, každý jsme chtěli uplatnit své potenciály v psaní produkování a vůbec ve všem.

AL: A bylo to právě toto album, které obsahovalo největší hitový singl skupiny až do dneška.

ROGER: Bohemian Rhapsody byla a je překrásná píseň, v jistém směru seriózní, má v sobě obrovský smysl pro humor, hlavně v té prostřední části. Jakési falešné operní části. Bylo to pro nás veselé natáčení. V podstatě skvělé, docela vzrušující, velká sranda. Tušili jsme, že je to něco speciálního a že to za ty týdny strávené natáčením stojí.

Bohemian Rhapsody:
Is this the real life..........
Doesn't really matter to me, to me

BRIAN: Bohemian Rhapsody bylo z velké části Freddieho dítě. Byl to opravdu jeho sen, nebo noční můra (smích), jak to chcete nazvat.

Put a gun against his head...

ROGER: Zpívali jsme tam jenom tři, v jednom místě je slyšet něco kolem 128 hlasů najednou, prostě jsme tlačili na možnosti studia. Masivní vícestopé a vícevrstvé nahrávání ty přístroje nebyly schopny zvládnout, páska nebyla schopna to vše pojmout. Stálé přetáčení a přehrávání, přidávání dalších stop způsobilo, že na mnoha místech bylo přes pásku vidět skrz.

I see a little silhouetto of a man...
For me, for me, for me

BRIAN: Do té rockové části jsem toho dost vložil já, i když Freddie měl přesnou představu o tom, jak by to mělo vypadat.

So you think you can stone me.........
Leave me to die

Nebyl si jistý, jestli je tam místo pro sólo, řekl jsem, že bych tam rád nahrál 'veršované' sólo, které by mohlo postupně přejít v něco dalšího, a pak přišel s tou další částí.

Nothing really matters...
Any way the wind blows

Bylo to naprosto mimo jakékoli hranice, které uznávali tehdejší rádia, skladba měla protrhnout veškeré bariéry a my jsme byli šťastní, že se tak stalo. V této zemi za to má velkou zásluhu Kenny Everett, protože nám vzal kopii, když přišel na poslech a tuším, že to mnohokrát hrál v jeho show v rádiu. Byla to pro nás velká bitva, kterou pro nás vyhrál, bylo to něco, co zaútočilo na veškerá pravidla.

AL: Ve Velké Británii zůstala Bohemian Rhapsody číslem jedna rekordních devět měsíců a v následujících letech nadále volena jako nejlepší singl v Británii, nedávno skončila na třetím místě v anketě o nejlepší text. Video k této skladbě je považováno za vůbec první svého druhu.

ROGER: Filmy se dělaly už dříve. Pamatuji si, jak Beatles natočili nějaký film pro Rain a pro Strawberry Fields, na 16 mm film, ale žádný nebyl použit jako video médium. Video bylo něco docela nového, velmi nového, v té době například nebyly žádné společnosti, které by videa produkovali, a my jsme použili mobilní vysílací jednotku, využívanou pro sportovní akce, kterou shodou okolností vlastnila naše manažerská společnost. Řekli jsme si, že jestliže natočíme krátký film s využitím toho kamionu, pak můžeme odjet na turné a zároveň být v Top Of The Pops.

AL: V následujících letech dostala skupina Queen po Bohemian Rhapsody  mnoho dalších hitů do Top 20.

ROGER: Oh, velmi odlišné hity. Nemůžete říct, že všechny znějí stejně, třeba píseň Crazy Little Thing Called love byla na způsob Elvise, jakási rockabilly.

Crazy Little Thing Called Love:
This thing called love...
Get ready, crazy little thing called love.

Another One Bites the Dust

Another One Bites The Dust je funk a asi náš největší hit v Americe, takže můžete říci stejně jako já, že jsme přinejmenším přinášeli od všeho něco.

BRIAN: Téměř ve všech případech. Můžete se podívat na jakékoli album a na jeho singly a zeptat se mě, jestli representují to které album, ale já říkám že ne. Je to jen můj osobní názor (smích), ale pokud chcete vědět o čem je skupina, musíte slyšet desku, ne jen singl.

Let's go - Steve walks...
Another one bites the dust

Byla to zvláštní cesta, kterou jsme šli. Ano, vždycky tu byli lidé, kteří se nás snažili někam zařadit. Nevím jak se to stalo. Natáčeli jsme desky bez nějakých úvah o singlech, o tom jsme přemýšleli až když bylo hotové album a prostě jsme ho brali jen jako jednu skladbu z desky, která bude nejlepší pro rádio. Musím říct, že jsem vždycky cítil singl jako dvousečnou zbraň. Do jisté míry byly výhodou, protože jste se mohli dostat do rádia. Byly také asi tou největší reklamou, jakou můžete pro své album a turné mít, ale na druhé straně si lidé mohli myslet, že hudebně representuje celé album, ale to se téměř nikdy nestalo, je pro mě zázrak, že jsme si udrželi svůj image, že náš se image ubíral tou správnou cestou. Když se na to zpětně podívám, mohlo to pro nás být tak snadné, kdyby nás uznali jen jako singlovou skupinu.

AL: V roce 1981 se skupina spojila s Davidem Bowie a vytvořila hit číslo jedna Under Pressure. Tady je čerstvý remix skladby, která se nachází na nejnovější desce, Queen+.

Under Pressure:
Turned away from it all like a blind man....
This is ourselves, under pressure, under pressure, pressure

Vedle spousty hitů byli Queen velmi úspěšní jako živě hrající skupina. Od jejich začátků si vysloužili reputaci okázalých hudebníků.

BRIAN: Byla to hlavně práce Freddieho. Jeho nápady o prezentaci byly docela revoluční. ale všichni jsme do toho šli. Všichni jsme přispívali svými nápady spolu s naším koncertním manažerem Gerry Stickellsem a s vědomím toho všeho jsme i psali písně.

We Will Rock You:
Buddy you're a boy, make a big noise...
We will, we will rock you.

Myslím, že jsme se navzájem vedli.Všichni jsme se navzájem hlídali. Freddie to měl v krvi. Nikdy nedělal nic polovičatě.

ROGER: Byl už od přírody teatrální a v našem kontextu to fungovalo. Fungovalo to s naší muzikou, a nová hudba byla někdy velká a grandiózní.

BRIAN: Byla to show a byla, snažili jsme se aby byla větší než život, trochu troufalá, dělali jsme to, o čem jsme věděli, že lidi pobaví, také jsme byli dětmi. Věděli jsme, co se líbilo nám. Šli jsme se podívat na The Who zdemolovat jejich úroveň, šli jsme se podívat na Jimi Hendrixe, na jeho extravagantní záběr. Věděli jsme co nás rozhýbe a chtěli jsme rozdat to, co jsme měli rádi.

ROGER: Vše záleželo na tom, jak se zapojí obecenstvo, snažili jsme se je zapojit do naší hry. Trochu víc je zaujmout než sami chtěli, ne aby jen seděli na sedadlech.

BRIAN: Naše koncerty jsme plánovali dlouhou dobu v přípravách. Plánovali jsme výbavu, a co všechno můžeme udělat se světly.

ROGER: Ve skutečnosti jsme do speciálních efektů investovali málo. Dělali jsme starý trik s oblíbeným bleskem, bylo to otřepané, ale tak efektní. A všechno to byl jen kus trhaviny v hrnci na jedné straně a Freddie na druhé straně předstíral, že něco háže. Ale bylo to tak efektní, a docela jednoduché. Narozdíl od toho jsme vždycky měli jenom kouř a světla, a příležitostně trhavinu. Huh! (smích)

AL: Ale pokud skupina diskutovala o dalším hudebním směru, bylo kolem vždycky více ohňostrojů.

BRIAN: Ah, vždycky tu byly bitvy. Snažili jsme se dostat se napříč sebe sama, a ano, byly tu nekonečné boje, některé upřímné, některé ne. Občas jsme se na sebe pořádně naštvali. Ale zase to byla část naší vzrůstající síly, kterou jsme měli.
Když někdo zkritizoval něco, co jsme udělali, moc se nás to nedotklo, protože v té době jsme byli kritičtí sami mezi sebou. Ano, byli jsme silní. Byli jsme tým.

ROGER: Ano, myslím, že jsme byli šťastní. V začátcích byli hlavními skladateli Freddie a Brian, John a já jsme přispívali tak každý jednou nebo dvěma skladbami na jedno album, pak jsme se ale do toho dostali také, stalo se to naším denním programem a v závěru to už bylo vyrovnanější. V druhé polovině naší kariéry, chcete-li to tak nazývat, jsme všechno rozdělovali rovným dílem pod jednu značku, což bylo velmi vyzrálé a ušetřilo to mnoho času na hádkách. Byli jsme rádi, že jsme všichni schopni psát a psát i jednotlivé hity, hodně nám to pomohlo. Posilovalo to naši skupinu.

AL: Posloucháte The Queen Story, jsem Alex Lester na Radiu 2. Slyšeli jsme Rogera Taylora jak diskutuje o sdílení autorství. Tady je skladba, kterou napsal Roger sám, dosáhla třetí příčky v Británii v roce 1986.

A Kind Of Magic:
It's a kind of magic...
Will soon be done

ROGER: A Kind Of Magic byla původně z filmu Highlander. Byla to jedna věta z filmu, viděli jsme rozpracovaný film, sledovali různé scény, když jsme psali hudbu, ta věta prostě vyčnívala. Použili ji vícekrát.

Its a kind of magic. The bell that rings...
The doors of time

BRIAN: Většinou jeden člověk začne pracovat na nějaké skladbě a pak ji může hodit do společného hrnce, a když si zbytek skupiny myslí, že je to dost dobré na to, aby na tom mohla pracovat, a předělává ji, trhá na kousky, předělává (smích), dokud si všichni nejsme jisti, že jsme do ní vložili dost. Měli jsme domluvené, že autor má poslední slovo. Takhle to fungovalo docela dlouho, ale stále probíhaly občas boje. Myslím, že mnoho skupin se rozchází právě kvůli nerovnoměrnosti v autorství na nahrávkách, na způsobu psaní, než kvůli jiným důvodům. Víte, vaše písně jsou vaše děti a vy je chcete vidět růst a učit se chodit. A je rozčilující, když oni ne.

AL: V roce 1985 se Queen sblížili s Bobem Geldofem, aby se pak zůčastnili unikátního projektu.

ROGER: Live Aid byl případ, kdy nás Bob trápil tak dlouho, dokud jsme (smích) nezvedli ruku a neřekli "Ok, uděláme to." A potom, byla to skvělá myšlenka. Byl to velký den, velká show, a my jsme si ověřili, že můžeme být úspěšní i bez našich světel, protože to bylo za denního světla, bez použití jakéhokoli efektu, všechno, co jsme měli byl náš zvuk.

BRIAN: Bob řekl "Bude to celosvětová akce, lidé chtějí slyšet něco dobře známého, co mají rádi.". Tak jsme dali dohromady takový výběr, bez pauzy, který obsahoval věci, které lidé chtěli slyšet.

Live Aid:
I've paid my dues........
We are the champions my friend

BRIAN: Na Live Aid jsme šli doslova nazí. Neměli jsme žádná světla. Byl den, poledne. Neměli jsme náš zvukový systém. Neměli jsme spoustu našich důležitých lidí. Vystoupili jsme v džínech a tričkách, a je pravda, že to všechno fungovalo a celý stadión jsme pozvedli. Hodně nám to zvedlo sebedůvěru.

ROGER: Live Aid přišlo to v pravý čas, protože jsme byli dost vyčerpaní, ne zrovna na vrcholu, myslím, že jsme si doslova odfoukli.

BRIAN: Vrátilo nás to zpět do studia s odvahou, nadějí a inspirací.

Cos we are the champions...
Of the world (cheering)

AL: Na Live Aid Queen doslova ukradli celou show. Byla to prokazatelně jejich nejlepší hodinka a začátek nové a úspěšné fáze jejich kariéry, ale na začátku 90. let Freddie Mercury podlehl Aids. Usiloval, aby se o jeho nemoci nedozvěděli fanoušci a tisk.

ROGER: Stále je těžké o tom mluvit. Bylo v tom tenkrát hodně emocí. Bylo to těžké, ale důležité bylo, že on dělal to co chtěl, měl pocit zaměstnanosti a čekala na něj spousta práce každý den. Tím pádem měl důvod každé ráno vstát, i když to někdy bylo obtížné, někdy ani nemohl vstát. Hodně nás to semknulo, byli jsme opravdovou skupinou. Byl rozhodnutý pracovat dokud bitvu neprohraje, což se pak stalo.

BRIAN: Bylo to tak, ale prožívali jsme i hodně hezkých chvil, když jsme dělali poslední natáčení, a Freddie z toho nedělal vážnou věc. Ve studiu byl vždy se vzpřímenou hlavou, vždycky plný nápadů a nadšení, a zaujetí. Poslední věc, kterou jsem s ním dělal je Mother Love, která je na Made In Heaven. Nikdy jsme ji nedokončili. Nikdy se už nevrátil, aby natočil poslední sloku, ale až dokonce, kolikrát už nemohl ani stát, aniž by se sám nepodpíral, rozdával celou svou duši. V té skladbě můžete slyšet ten neuvěřitelně silný hlas a to odhodlání, které do toho vkládal. A tak jsme ji vytvářeli, jak šel čas. Psal jsem verše na kus papíru a on ho bral a říkal "Přetočte pásku. Tohle udělám.". Věděl, že to mohlo být naposledy, kdy mohl zpívat.

Mother Love:
I don't want to sleep with you....
I don't want pity, just a safe place to hide

AL: 23. prosince 1991 Freddie Mercury prolomil týdny trvající spekulace tisku o tom zda byl HIV pozitivní a že má Aids. Jeho prohlášení obsahovalo "Doufám, že se ke mě a k doktorům všichni připojí v boji proti této hrozné nemoci." Následující den zemřel ve svém domě v Londýně.

BRIAN: Dlouho jsem nevěděl o jeho homosexuální stránce. To vyšlo najevo později, ale když jsme ho poprvé potkali, měl velké zaujetí pro ženy, a stejně tak později pro muže, a velké zaujetí pro - Freddie nic nedělal polovičatě. Věřil zkrátka tomu udělat všechno a (povzdech), to ho nakonec vystavovalo velkému nebezpečí, samozřejmě, ale to nebylo kvůli (povzdech) - víte, nemyslím si, že je správné o tom vytvářet nějaká morální prohlášení. Ten člověk žil vášnivě, a v každém směru naplno.

ROGER: Byl velmi statečný a chtěl uchovat jeho nemoc v soukromí jak to jen šlo. Nechtěl být předmětem zkoumání, ať už tiskem nebo kýmkoli.

These Are The Days Of Our Lives:
Those were the days of our lives...
And I find I still love you

These Are The Days, ano, stala se číslem jedna, právem. Když jsme vydali Bohemian Rhapsody pro charitativní účely, krátce po Freddieho smrti, byla jen skladbou na b-straně. Opět se stala hitem, lidé se zajímali i o tu druhou stranu a postupně se z ní stala první strana.

AL: V dubnu 1992 zorganizovali zbývající členové Queen speciální představení na Wembley Stadium před 70. tisíci diváky na stadiónu a miliony televizními diváky ve více jak 70. zemích. Sestava obsahovala takové hvězdy jako je George Michael, Bob Geldof, David Bowie, Lisa Stansfield a mnoho dalších.

BRIAN: Dát dohromady tu vzpomínkovou show byl velký úkol, ale také velmi zajímavý a povzbuzující. Všichni tito lidé přišli zpívat, některé jsme sami obdivovali, stejně jako Freddie, a někteří zase obdivovali nás.

ROGER: Při Somebody To Love George zpíval záhadně jako Freddie, v jedné chvíli jsem si říkal "Bože, to je děsivé". Myslím tím všechny ty vysoké noty. Ale jak George řekl, vyrostl při poslouchání Freddieho, takže napodobit takovou osobnost pro něj nebylo tak těžké.

BRIAN: Vzpomínám si, že už na zkouškách zněl neuvěřitelně. Myslíte si, že George Michael je docela jemný zpěvák, ale je schopný nahromadit sílu a využít ji tak jak to udělal na pódiu (smích), byl opravdu úchvatný. Vzpomínám si na to už když jsem ho slyšel z vokálových monitorů, zněl skvěle.

Sobemody To Love:
I got no feel, I got no rhythm...
Find me somebody to-oo-oo-oo love

Také si vzpomínám, když jsme odcházeli po posledním úklonu z pódia tak mě Joe Elliot vzal za ruku a řekl: "Briane, zastav se a podívej. Tohle už nikdy neuvidíš. Tahle chvíle se už nikdy nevrátí. Jen se podívej na ten dav."

Find me....
Somebody to love

ROGER: Můžete ji slyšet na Greatest Hits 3. Desku jsme nazvali Queen+, protože je to trochu složitější věc, není tam jenom Freddie. Řekli jsme si, že bychom tam mohli zahrnout tyto kolaborace, jsou tam proto docela slušní zpěváci, David Bowie, George Michael, Elton Jogn, Montserrat Caballe. Je to docela působivý seznam (smích), a jsou to jenom záměny.

AL: Několik nahrávek s Freddie Mercurym stále čekalo na své dokončení, proto se nakonec Brian May, Roger Taylor a baskytarista John deacon vrátili společně do studia, aby pracovali na albu Made In Heaven.

You Don't Fool Me:
Ah....
You don't fool me

BRIAN: Bylo to těžké. Pracovat na Made In Heaven, když s námi Freddie nebyl a neslyšeli jsme jeho hlas jako každý den. Byla to někdy docela muka. Můžete se přes to dostat, ale pak se to zase vrátí. Slyšíte ho jak se směje nad malou věcí a myslíte si "Ah, sakra, proč tady není." Bylo to velmi těžké. Velmi smutné. Ale album má skrze vše vlastní tvář. Těžce jsme na tom také pracovali, abychom docílili desky, která pochází od celé skupiny, i když tady už nebyl. Už bych to znova neudělal. (povzdech) Dát dohromady některé věci mi zabralo asi dva a půl roku života. Nebylo to snadné.

You don't fool me, those pretty eyes...
You're telling lies, you don't fool me

ROGER: Ano - You Don't Fool Me se docela osvědčila. Měli jsme ji jen v kostře. Stala se neuvěřitelně úspěšnou, nebo populární, hlavně v Evropě, více než tady u nás. Pracoval jsem na ní rád.

AL: Vydání těchto posledních nahrávek s Freddiem Queen jasně uzavřeli svou existenci jako skupina. Avšak v lednu roku 1997 se Brian, Roger a John opět spojili pro jednu velmi speciální příležitost. Zpěvákem nebyl nikdo jiný než Elton John.

ROGER: On řekl: "Půjdete se mnou a uděláte to, můžeme to udělat". Bylo to na zahájení nádherného baletu od Maurice Bejarta, který se nechal inspirovat hlavně naší hudbou, také trochu Mozartem. Takže jsme na závěr vystoupili s Eltonem a zahráli The Show Must Go On. Ballet je poctou jednomu členu baletního spolku a Freddiemu, byl to dobrý večer. Bylo to velmi povznášející.

BRIAN: V této nahrávce můžete cítit napětí. Můžete slyšet a vnímat ten velmi dojemný okamžik. Elton byl skvělý, dal do toho vše, stejně jako my, pro mě je to docela dojemné.

Show Must Go On:
Empty space, what are we living for...
Show must go on, show must go on. (potlesk)

AL: The Show Must Go On od Queen s Eltonem Johnem, natočená v Paříži v lednu 1997.

AL: V pořadu jsme slyšeli hlas bubeníka skupiny Queen Rogera Taylora.

ROGER: Myslím, víte, cítím se velmi šťastný. Měl jsem velkou a nádhernou kariéru. Prožil jsem skvělý a šťastný život a ještě není konec.

AL: A kytarista, Brian May.

BRIAN: Samozřejmě cítím smutek, ale cítím také hrdost a jsem šťastný. Nikdy nebudu litovat toho, co jsem dokázal. Stojím si naprosto za každou ulicí, kterou jsme prošli, za každým riskem, který jsme podstoupili.

AL: Pořad The Queen Story vytvořil pro Radio 2 Robin Quinn.