Queen

Circus Magazine '77 [cz]
Popcorn Magazine '81 [cz]
Queen Of The Record '86
Video Magazine '89
Rockline '91 [cz]
MTV Music Awards '92
Rolling Stone '95 [cz]
BBC Radio 1 '95 [cz]
BBC Pop On The Line '97 [cz]
SABC 2 Top Billing '98 [cz]
BBC Radio 2 '98 [cz]

Freddie Mercury

Circus Magazine '77 [cz]
The Man Who Would Be Queen '81 [cz]
Melody Maker '84
The Sun '85 [cz]
The Bigger The Better '85 [cz]

Brian May

Sounds Magazine '75
Circus Magazine '76
Guitar Player Magazine '83
Steve Gett '82
Faces Magazine '84 [cz]
A Kind Of Magic '86
Vox Magazine '91
Canadian Radio 97.7 HTZ '91
Guitar World Magazine '91
Guitarist Magazine '92
Dutch TV '92
Bravo Talk Show '92
Guitar For the Practicing Musician '93
GM TV '93
High Voltage Magazine '93
Howard Stern Show '93
MTV '93
Guitar World Magazine '93
Guitar Magazine '93
BBC Radio 1 '94
BBC Radio 1 '97
'This Morning' ITV '97
Melbourne Herald Sun '98 [cz]
Radio 3, Polsko '98 [cz]
Jazz Web '98 [cz]
Clyde 1 '98 [cz]
Paul Cashmere '98 [cz]
Holandské radio '98 [cz]
Tisková konference, Petrohrad '98 [cz]
Musikexpreß '98 [cz]
Guitarist Magazine '98
Guitar World Magazine '98
BBC Radio 4 '98
Talk Radio '98
Sydney Sun Herald '98
Music Scene Magazine '98
BBC Radio 2 '98
Španělské radio '98
Gitarre und Bass '98
BBC Radio 1, Radio 2 '98
Vintage Guitar Magazine '98
Best Magazine '98
Musica Magazine '98
Birmingham Evening Mail '98
Classic Rock Magazine '98
GM TV '98
Guitar World Magazine '98
CNN World Beat '00
BBC Radio 1 '00
Capital Gold Radio '01 [cz]
BBC Radio 4 '02 [cz]

Roger Taylor

Record Mirror '75 [cz]
USA '76
Sounds Magazine '80
Modern Drummer Magazine '84
The Cross '91 [cz]
BBC Radio 1 '93
Rockstyle Magazine '94 [cz]
Reflex '94 [cz]
QFC Magazine '95 [cz]
Filmový Festival, Cannes '96
KKLZ Radio '97
Radio 5 '98
Virgin Radio '98
SGR Colchester '99

Navigace: Queen - Královská legenda - Rozhovory: Queen: BBC Radio 1 '95 [cz]

Rozhovory: Queen: BBC Radio 1 '95 [cz]

Queen - A Kind Of Magic - BBC Radio 1, prosinec 1995
překlad: LG (http://queen.musichall.cz)

Vítejte v Sunday Evening Special, tentokrát s Kevinem Greeningem a skupinou, která může být označena pouze jako  fenomén - Queen.

[úryvky z A Kind Of Magic, Seven Seas Of Rhye, Invisible Man, Bohemian Rhapsody a Radio Ga Ga]

Freddie: Všichni jsme měli problémy s našimi egy, jako v jiných skupinách, ale nikdy jsme to nenechali dojít tak daleko, vždycky jsme si řekli, OK zapomeňme na to, protože jak jsme všichni již řekli, je to jakési kouzlo, které tu funguje, takže proč podřezávat husu, která klade zlatá vajíčka, mám v sobě instinkt přetrvat, stejně tak jako zbytek skupiny, a my budeme pokračovat dokud tady budeme, a když někdo třeba zemře, prostě ho nahradíme. Myslím, když náhle odejdu, mají tenhle mechanismus v sobě a prostě mě nahradí. Není jednoduché mě nahradit, heh?

Jedna z nejúspěšnějších britských rockových skupin všech dob ztratila svého zpěváka v listopadu 1991. Má za sebou 21 let a 19 desek, a také fenomenální vládu. Ale je zde pořád hodně překvapujících věcí, které se chystají. Brian May, Freddie Mercury, Roger Taylor a John Deacon byli silně rozdílné individuality. Pravděpodobně, právě tohle bylo tou nejdůležitější částí jejich kouzla. Toto, jejich talent, a samozřejmě i trochu stěstí. Brian May.

Brian: Opravdové skupiny se nerodí každý den, to je prostě fakt, a jistě je k tomu potřeba hodně štěstí. Nějak se to přihodilo, a my se dali dohromady a byl z nás velmi výkonný malý stroj, myslím, čtyři lidi, kteří mohou z venčí tak vypadat. V tom stroji jsme kopaly do bordelu z jedný strany na druhou (smích), ale z venčí to vypadalo všechno v pořádku. Dokázali jsme pokrýt každou oblast, a to se zvenčí udělat nedá. Musí tu být kousek štěstí.

[Killer Queen]

Queen bojovali se světem od chvíle, kdy se potkali. Bylo to hodně hádavé a hodně konfrontační, zvláště ve studiu.

Freddie: Z toho vzniká deska Queen . Musíš bojovat. Myslím, že je to nejlepší způsob. Je to jako..... kdyby to bylo vytvořené moc jednoduše, nepřicházel bych s tolika materiálem. rád bojuju, a tím nutím bojovat i ostatní. Protože všichni bojujeme, a to to dělá zajímavější a získáš tím  "creme de la creme" , vrchol úrody, takže myslím, boj o skladby Queen byl jedním z věcí, které stály za to, upřímně. Tak dostáváš ty nejlepší skladby. Některé z nich byly odloženy a skončili na mém solo albu, ale jsou dobrý!

Brian: Každá, skoro každá nota byla kompromis (smích), pamatuju si famózní větu Freddieho "my neděláme kompromisy", což je pravda, ale on myslel, že neděláme kompromisy pro nikoho jiného, což je pravda, takže když po nás někdo jde, je rychle vykopnut ze dveří nebo prostě nevydrží (smích). Bylo to pro každého docela těžký, sedět s náma, producenti, a ti, kteří to zvládli, byli silné osobnosti. Seděli se čtyřmi mladými lidmi, kteří stárnuli, a dělali to nejlepší, co mohli.

Nejsilnější momenty, byly nejčastěji na koncích desek Queen, kde  největší boje probíhaly kolem výběru prvního singlu a skladeb na alba. Freddie byl tou nejčastější usmiřovací silou ve studiu. Občas tu byly i rozchody.

Brian: Přesně tak, ano. Takhle jsme se rozcházeli nejmíň jednou u každého alba. Možná je to trochu nadsazené, ale byly tu chvíle, kdy jsme toho všichni měli dost. Ale zpravidla jsme se druhý den vraceli zpět.

Nedá se říct, že by Queen s časem vyzráli, ale Freddieho nemoc a jeho návrh podílet se společně na tvorbě skladeb, mělo zjemňující dopad na jejich vzájemný vztah.

S dostatkem času a penězi, vytvořili mnoho z jejich největších úspěchů ve studiu, někdy improvizovali, někdy spojili dvě nebo tři myšlenky, s pomocí svého producenta z Montreux, Dave Richardsem.

Dave Richards: Píseň Innuendo vznikla improvizací. První nahrávka byla natočena tady ve velké koncertní hale, prstě ve vedlejších dveřích, a aranžovali jsme to jako živé vystoupení, oni prostě začali hrát, dostali se do docela pěknýho rytmu a po pár akordech Freddie řekl "Oh, to se mi líbí" a seběhl schody do koncertní haly a začal zpívat podle hudby, a idea byla na pásku. Bylo tam hodně věcí na dodělání, ale začátek byl jako živá nahrávka. Prostě se to stalo. Bylo to skvělý.

[Innuendo]

Hlavním vzorem Queen byli Beatles. Vždy experimentovali, hledali nový zvuk, nové způsoby. Chtěli také využít technologii naplno, což znamenalo hlavně experimentování se stereem.

Dave Richards: Tohle hodně zajímalo Freddieho. Miloval věci, který přebíhaly zleva doprava a kolem dokola. Cítil, že to vytváří novou dimenzi.

Roger: Chtěli jsme využít každý byť sebemenší technický aspekt, jak jsme jen mohli, a speciálně ve stereo efektech. Bylo to vždycky trochu kouzlený, stereo, a všechny možný harmonie a kytary a tyhle věci vždycky přicházely zleva, do pravého středu, bing, bang, bong. Hodně mě to zajímá.

Brian: Tohle bylo jedno z naších vzorových principů, nahrávka je něco, s čím žiješ léta a  léta, a všechny tyhle věci můžeš objevovat. Hodně jsme na tom dělali. Řekl bych,že jsme se to naučili od Beatles a taky Jimmiho Hendrixe. Pamatuju si, jak jsme pobíhali ve Freddieho domě, když jsme byli mladí, když pustil album Electric Ladyland. Běhali jsme kolem a hledali odkud a kdy vycházejí všechny ty zvuky, a hledání těchto nádherných malých kouzelných věcí bylo to, co jsme začali taky dělat. A nikdy nenajdeš skladbu na desce Queen, kde bys po prvním akordu a sloce věděl, co se stane, protože tak jsme to nikdy nenechávali, vždycky jsme představovali nové elementy, jak skladba běžela. Byli jsme tím posedlí. Také to znamená, že jsi mohl skladbu poslouchat mockrát, a pokaždé najít něco, čeho sis prostě předtím nevšiml. Nazývali jsme to vyvíjení.

Queen se málokdy dostávali do situací, kdy nahrávali s jinými hudebníky. Fakticky to udělali jenom jednou, a bylo to s Davidem Bowie.

David Bowie: Stalo se to přes Davida Richardse, technikem  ve studiu Byl jsem zrovna ve městě, Montreux, a dělal tam nějakou práci, a protože jsem věděl, že Queen něco zamýšlejí s tím studiem a nahrávali tam. David věděl, že jsem ve městě a zavolal mi, abych přišel, jestli bych mohl přijít a podívat se na to co se dělo. Tak jsem tam zašel, a tohle se stalo, víš. Najednou píšeš něco společně, bylo to něco spontánního, určitě to nebylo plánovaný. Bylo to zvláštní (smích)

[Under Pressure]

Nejslavnějším hitem Queen je samozřejmě Bohemian Rhapsody, které obsahuje všechen jejich punc v hojné míře. Impozantní, operní nafouklé dílo se během pár týdnů rozrostlo na tři části na kterých Freddie pracoval. V té době dělal producenta Roy Thomas Baker.

Roy Thomas Baker: Freddie seděl v jeho apartmá a řekl "mám nápad na píseň" a posadil se k piánu a začal ji hrát, šlo mu to dobře, chyběly mu nějaký slova a melodie, na kterých ještě nepracoval, byl to pouze rámec skladby. Hrál dál a pak najednou přestal a řekl "teď drazí, je čas pro operní sekci" a já si říkal můj Bože. Takže jsme mu na to řekli "Oh Ok, tak tohle bude operní sekce" a v tu chvíli to byla jenom malí mezihra, pár věcí, jako je Galileos. Řekli jsme OK, fajn, přidáme pár malých Galileos a pak jsme se měli dostat zpátky k rockové části písně. Začalo to jako balada, pak tam byla ta operní část a pak to šlo dál a dál. Jak jsme se dostali do studia, začali jsme formátovat skladbu, kterou jsme měli nahrávat po sekcích, protože to bylo v sekcích tvořené, takže takhle jsme to udělali a bylo to dobrý. Natočili jsme baladickou sekci  a pak tu rockovou, která přecházela zase v tu baladickou - když znáš tu skladbu, víš co myslím. A pak jsme vzali čistou pásku a dali se do té operní části. Byla pořád delší a delší a pořád jsme přidávali čistý pásek a stávalo se to větším a větším. Každý den jsme si mysleli "ok, tak je to hotový" a pak Freddie přišel s dalším textem a řekl "Přidal jsem sem ještě trochu Galileos drazí" a tak jsme je tam přidali a bylo to pořád větší a větší a větší, a nakonec se z toho stala  ta impozantní věc, kterou všichni známe.

[operní sekce Bo Rap]

Téměř ze všeho, co Queen tvořili hudebně i vizuálně, je jasně poznat jméno Queen.
Bylo to fantastické, teatrální, grandiózní a pompézní, a jasně otevřené všem variacím interpretace.

Roger: Myslím, že to byla Freddieho parketa v začátcích, měl přesné představy o grafice, viš, on byl grafikem na vysoké škole umění, je tady ten námět černé a bílé barvy, takže jsme v té době světel, obleků, barev nebo nedostatku barev na to mysleli, a bylo to velký, měli jsme rádi velký věci - velký, velký, velký! - nyní velmi nemoderní, ale ... velký, velký, velký. A měli jsme rádi být uznáváni jako velký, velký, velký v každém kousku, a chtěli jsme, aby se lidi chodili dívat na naše show, chtěli jsme aby jim to bralo dech. To bývala jejich první reakce. Byla to hodně známá věc, a to pro nás bylo důležité. Myslím, že to bylo i našimi různorodými osobnostmi. A reakce proti tomu co se dělo přišla v době, kdy jsme dozrávali, nebo se dostali do byznysu.

Brian: Dělali jsme naprosto nemódní věci, i tím, že jsme vypadali sebevědomě. Nemyslím, že by někdo z nás měl opravdový kontakt s divadelní tradicí, lidi to říkali, ale nebylo to tak. Nebylo to, v tom smyslu, vážně. Prostě jsme měli dojem, že když jsi na pódiu, opravdu máš před sebou ve svém zajetí na určitou dobu, můžeš použít cokoli co máš, abys ses osvědčil, prostě jim dát takovou zkušenost na kterou nezapomenou. To byl většinou náš cíl, víš, nemyslím, že to byla z naší strany jenom zábava, chtěli jsme lidi prostě ohromit.

[Heaven For Everyone]

Živé vystupování Queen bylo něco jiného. Ne tolik technicky dokonalé, ale nabízeli své skladby značně rozšířené. Jejich politika nepoužívat koncertování jako hlavní zdroj peněz, ale jako reklamní kampaně na své desky znamenalo, že fanoušci neměli žádné velké výdaje. Po většinu času s Queen, co jste viděli, to jste dostali - čtyři muzikanty.
Pouze v roce 1984 si přibrali dalšího hudebníka. Do své party přibrali Spike Edneyho. [pozn. tohle není pravda - měli Freda Mandela v roce 1981 a Morgana Fishera v roce1982] Spike byl povolán velmi neformální cestou. Odjel do Mnichova na jejich první zkoušku, roztočil večírek na celou noc, a propásl první den zkoušení. Později vyšlo najevo, že ho propásli všichni.

Spike: Druhý den, jsme se do toho všichni konečně dali, všechno bylo připravený. Pódium bylo velký, a já si říkal "No teda, tady budeme pak hrát" a dostali jsme se k první písni, a v tu chvíli jsem zapomněl, že oni spolu dva roky nehráli. Takže řekli, ok, začneme s jednou z nových písní, myslím, že to bylo Radio Ga Ga, a začali jsme ji hrát, a rozbíhat se. Znal jsem ji, protože jsem ji týdny studoval. Takže víš, 1,2,3,4 a začali jsme, hráli jsme asi minutu ten začátek a pak všechno zkolabovalo. A oni se na sebe podívali, dost překvapeně a řekli "Neví někdo jak je to dál?" a já řekl "dobře, já vím, jak to pokračuje". Tak jsem začal hrát akordy, a ukázal jim to a Fred se na mě podíval a zeptal jsme "Neznáš slova, že jo" a "No, neznám", takže si sedl k pianu a celý den jsme strávili procházením písní, a já si myslel "Snad tady budu dobrej, bude to ok?"

[Radio Ga Ga]

Na jednom z koncertů Queen byl Trip Khalaf, který se stal jejich platným zvukařem pro turné. Byl k nim přidělen v roce 1976, nejprve se vysmíval pouhému konceptu skupiny nazvané Queen, ale pak byl pohlcen jejich představeními.

Trip: Queen byli poslední největší rock'n'rollovou skupinou. Byla s nima největší legrace, jaká se dala v tomhle odvětví zažít. Vždycky to bylo... pořád byli připraveni na všechny možný věci. Večírky byly vždycky větší, ženský měly větší prsa, celá věc byla založená na primitivním základu, což jsem těžko nesl, po celou tu dobu.

Trip pravděpodobně viděl víc koncertů, než kdokoli jiný. Plnil všechno divným mesmerským způsobem, kterým Freddie na jevišti všechno dělal, vítězil a držel obecenstvo, a pak je zapojoval do show.

Trip: Freddie byl zvláštní osoba. Byl milý, ale nebyl... nebyl "jedním z nás". Byl někým... myslím že už to bylo řečeno aspoň milionkrát, ale Fred byl prostě hvězda. Kdyby nebyl hvězdou, jako by neexistoval! Byl prostě fascinující. Byla s ním legrace, byl (smích), myslím na jednu stranu, byl totálně směšný. Ale on věděl že je směšný a taky se tím bavil.

I když koncertovali pro menší publika, Queen byli především orientováni na velké podívané, na stadiónech.

Roger: Myslím, že se Queen specializovali na, pomohli objevit, umění hraní na stadionech. Neřekl jsem, že jsme to o objevili, ale myslím, že jsme určitým způsobem pomohli v organizování těhle velkých věcí, a ve Freddiem, speciálně jako ve frontmanovi, jsme měli někoho, kdo dokázal komunikovat s poslední řadou Wembley a jiných koncertů.

[Crazy Little Thing.. živě]

Skladba, která nikdy nebyla vydaná na nahrávce nebo CD - živě v Budapešti. Zapli jste si Radio 1 a A Kind Of Magic. Freddie Mercury byl středem Queen. Přišel s názvem, přesvědčil do toho ostatní, byl jedním ze dvou z prvních autorů písní ve skupině, byl hlavním vokalistou, a vždy se chystal být ve středu pozornosti na pódiu. Co ho motivovalo? Opět Trip Khalaf.

Trip: To co řídí a motivuje popovou hvězdu je jeho vlastní já. Viděl jsem je milionkrát a vždy měli důvody pro to, co dělali. Freddie říkal, že to co dělá, dělá proto, že prostě nic jiného neumí (smích)! Myslím, neměl žádné jiné dovednosti, které by dokázal prodat! Čím jiným by mohl být, když ne velkou rockovou hvězdou.... a udělal dobrou práci!

Od prvního momentu, kdy Freddie přijel na uměleckou universitu studovat grafiku a desing, se začal připravovat na svou hvězdnou roli. Změna jména z Bulsary na Mercuryho jeho ambice jen potvrzovala. Velmi rychle přijal přesvědčení, že tohle byla jeho jediná možná role.

Freddie: Pokud bych nedělal tohle , neměl bych nic na práci. Neumím vařit, nejsem moc dobrý v domácích pracích, mám to prostě v krvi. Dělám to tak dlouho, že to mám v sobě. Nevím co bych ještě dělal. Byl bych zranitelný a neměl co na práci, takže v tom prostě pokračuju.

Roger: Jednou se mě zeptal, "Mimochodem drahý, jak vaříš vajíčko?" Samozřejmě, jsem nevěděl! Řekl jsem, "no, myslím že to má něco společnýho s vodou a ohříváním"! Ale ne, nebyl takový, že by se v něčem každý den šťoural, ale to bylo taky to, co ho dělalo vyjímečným. On byl... nevím, co by mohl dělat jinýho, ale víš... nevím, něco v sobě objevil a prostě podle toho žil.

Brian: Freddie byl vždycky považován za toho, kým byl. Určitě nikdy nepřemýšlel o tom, čím by mohl být. Od prvního dne, co jsme ho spatřili, byl zaměřen jen na to, čím chtěl být... a taky se od začátku podle toho choval, opravdu. Byl vždycky velmi plachý a v uzavřený, ale taky tady byla jeho druhá strana, která chtěla dosáhnout něčeho velkého, být osobností, velkým, něčeho, čím se nakonec stal. Je to docela překvapující se na to teď dívat zpět, protože jsme se vždycky smáli, víš (smích), té dvojroli. Část věří, že skupina je ta nejkrásnější věc, kterou kdy svět viděl, a druhá část je jen ta dětská přemýšlivost, ooh, pokusit se o to.

[A Kind Of Magic]

Jedním z nejvíc fascinujícím aspektu života Freddie Mercuryho je kontrast mezi privátním a veřejným životem.

Roger: Nemohly by být jeden bez druhého. A ve skutečnosti, byl neobyčejnou explozivní smíchaninou plachosti, tichosti, téměř tajuplné osoby, velmi plodného mozku, a pak, to všechno smíchané s tou exlozivitou a charismem (smích) A byla to docela unikátní směs. Nikoho jsem nepotkal takového jako byl on, a vím, že ani nepotkám.

V pozdějších letech byl Freddie schopný dosáhnout pozice, ze které mohl poodstoupit a podívat se na svou osobu z pódia, někdy se zábavou. Byl si vědom svého postavení , určitě méně na svůj odkaz.

Interviewer: Jak by si chtěl být zapsán do hudebního průmyslu?

Freddie: Oh, Já nevím. Nepřemýšlel jsem o tom. Mrtvý  a pryč. Ne, neuvažoval, neuvažoval jsem o tom. Opravdu o tom nepřemýšlím, můj Bože, když budu mrtvý, budou si mě pamatovat? Nepřemýšlím o tom. To záleží na nich. Když budu mrtvý, kdo se bude zajímat? Já ne!

Brian: Freddie byl velmi chytrý, víte, nemůžete ho podceňovat, vždycky věděl kdy mohl pracovat a kdy mohl hrát, a dělal to obojí až do extrémů.

[A Winter's Tale]

Asi tím nejdůležitějším představením ze všech 704 koncertů byla Live Aid. Umožnilo jim se představit bez všech jejich ozdob, jejich vlastních světel, vybavení, síly temnoty, a to vše jen 18 minut, a stále byli schopni dobýt svět. Ale bylo to pro Boba Geldofa jednoduché je přesvědčit, aby se zúčastnili?

Bob Geldof: Vystopoval jsem je na nějaké malé pláži nebo pobřeží, kde zrovna byli a nebo tam byl Jim a já říkal "Pro boha, co je s nima?" a on řekl, "no, víš, že je hodně citlivý" a já na to "řekni tý starý slámě, že se chystá největší věc, která se kdy stala a bude to něco super věc" a pak se vrátili a řekli ok, budeme to dělat a já si říkal "skvěle" a když pak hráli na live Aid, byli naprosto nejlepší skupinou toho dne. Víte, jakékoli jsou vaše osobní chutě, když ten den přišel, hráli nejlíp, měli nejlepší zvuk, využili těch 17 nebo kolik minut absolutně perfektně, myslím, že porozuměli té myšlence, takže to byl mezinárodní jukebox, tak jak jsem to popsal. Prostě hráli jeden hit za druhým, jeden přecházel v... bylo to neuvěřitelné. V té době jsem byl nahoře v boxu na stadioně ve Wembley a šel ven a slyšel ten zvuk, říkal jsem si "Bože, kdo spojil ten zvuk?" a byli to Queen, podíval jsem se po davu, který prostě šílel, a oni byli úžasní ten den, opravdu. Myslím, že byli rádi, že to udělali, Freddie byl určitě rád, byla to pro něj perfektní scéna, pro celý svět, mohl běhat po scéně, zpívat We Are The Champions... Skvělé!

[We Are The Champions.. živě]

Fakt, že Queen zůstali pohromadě po 21 let je svědectví o jejich schopnosti držet při sobě, i přes rozdíly. Jak řekl Roger Taylor "Bylo to manželství které přečkalo některé naše vlastní."

Roger: S Freddiem jsem měl velmi málo rozporů. Předpokládali by jste, že by to sním mohlo být velmi těžké, ale nebylo, byla to zábava s ním pracovat. Já nevím, domnívám se, že jsme cítili tuhle ohromnou identitu skupiny. Myslím, srandovní bylo, že narozdíl od nepřízně, jako když jsme neměli peníze, v době té jeho nešťastné nemoci jsme byli jako svázáni k sobě na konci, a proto ta mlčenlivost, proto jsme neřekli o jeho nemoci. Také jsme se cítili jako velcí ochránci jeho soukromí a toho, co jsme museli dokončit, a zase, to nás semklo k sobě a byli jsme silnější jednotkou, a ... což je skvělé. Jsem na to docela hrdý, opravdu, myslím že, víte... čímkoli jsme byli, mějte nás rádi nebo ne, byli jsme opravdovou skupinou.

A třenice mezi nimi? Byly jejich rozdíly také jejich pojidlem? Střet jejich kreativních sil byl dokázán úspěchem, evidence přetrvávajícího zdraví skupiny.

Brian: Je to zdravá věc jako pozdrav vytváření něčeho, myslím že ano, poslední album je dobrým příkladem. Je to jedna z nejsměšnějších a nejbolestnějších zkušeností, jakou jsem kdy zažil, ale jsem si jistý, že kvalita je docela dobrá, protože jsme uvedli tyto argumenty. Jestli je to zdravé pro život, nebo ne, to je jiná věc. Nemyslím tak. A po 20. letech této velmi vrtkavé demokracie, necítím, že to ve svém životě teď potřebuji. Víte, udělal jsem to pro tohle album, protože jsem si myslel, že je velmi důležité dát tyto poslední kousky Freddieho dohromady. Kdybych pro to nebyl, asi bych to nechtěl udělat, ocenil bych můj život více než (smích) více než metodu.

[I Want It All]

Později v 80. letech, zjištění, že Freddie nebyl v pořádku  dopadlo i na skupinu. Byly tu známky, které mohli vidět. Je to lidská povaha, zamítnout tyto věci, ale eventuelně to byl Freddie, kdo zvyšoval podezření.

Brian: Mluvili jsme o tom, a on říkal ...dobrá, nejdřív říkal, "asi víš, co je mým problémem, moje nemoc" a v tu chvíli jsme o tom nemluvili, řekl "Tak je to, a nechci aby to znamenalo nějaké změny." Říkal, erm, "Nechci aby se cokoliv jakkoliv změnilo, nechci aby se to vědělo, nechci o tom mluvit, chci pokračovat a pracovat, dokud budu moct." a tak to bylo. Nikdo z nás na ten den nezapomene. Všichni jsme odešli a docela zesmutněli.

Roger: Freddie věděl, že jeho čas je omezený a opravdu chtěl, abychom pokračovali v práci.  Cítil, že to bude ten nejlepší způsob, jak si může uchovat sílu a chtěl toho zanechat tolik, kolik jen zvládne, a my jsme souhlasili, víte, tak jsme ho podrželi a tak myslím, že Innuendo bylo opravdu natáčeno ve vypůjčeném čase a já pořád věřím, že to bylo hodně podceněné album. Je mnohem lepší, než spousta jiných desek, které jsme natočili. The Miracle, nebylo tak dobré, ale to ještě nebyl tak nemocen, a bylo to jen album, které nám trvalo natočit docela dlouho., ale Innuendo bylo, opravdu mu nebylo dobře, a myslím, že je tam pár neobyčejných výkonů. Nacházím ho jako velmi silné album, docela emotivní.

[Somebody To Love]

Po přijmutí jeho nemoci přišel čas zuřivého natáčení. Ponořil se do práce. Freddieho nejlepší přítelkyně, Mary Austin:

Mary: Myslím, že to byla jedna z věcí, které mu dala hodně štěstí. Dalo mu to pocit, že ještě uvnitř žije i přes bolest, kterou prožíval. Myslím že to posilovalo vnitřní světlo, místo toho, aby se všechno změnilo v tupost a život se stal bolestí, bylo v tom ještě něco jiného. Něco jiného, pro co pracoval.

Queen se jako v dobách svého začátku stali velmi zaneprázdněnou kapelou, těsně semknutá jednotka proti nepřízni osudu Freddieho.

Brian: Protože situace skupiny byla vždycky tak napjatá, jako bezpečné místo v našich životech, myslím, měli jsme problémy ve skupině, o kterých jsme mohli diskutovat, ale to je jiná věc, je to izolované od reality, něco jako vyrostlé starosti života. Jste opravdu v odděleném světě a myslím že se v tomto prostředí Freddie cítil bezpečný. Věci byly prostě takové jako vždy a asi jsme to všichni zkoušeli moc tvrdě, nevím (smích), nevím jestli o tom teď můžu mluvit, ale snažili jsme se, snažili jsme se dělat věci normálně, a vypadalo to, že to fungovalo.

[I Want To Break Free]

Tak tu bylo The Miracle, Innuendo a tvorba posledního alba, posledního alba, vše natočené na určitou hranici v jejich studiu v Monterux. Manažer Queen, Jim Beach:

Jim Beach: Bylo to místo, kam se dalo uprchnout, kde jste byli pořád na svém území. V jeho pozdějších letech sem někdy jezdil jako uprchlík, důvod je jasný, protože paparazziové obleželi jeho dům, a nemohl odejít ani do restaurace v Londýně nebo cokoli udělat bez toho, aby ho někdo nefotil. Jeho osobní život se naprosto rozplynul, a tohle mu dalo nebe, bez pochyb.

Navzdory rapidní ztrátě síly a energie, Freddie Mercury hnal sebe, jako vždy, odevzdat ten nejlepší výkon.

Brian: Freddie se jako vždycky dostával k místům, kde říkal "Ne,ne,ne,ne,ne, to není dost dobré, tady musím jít výš, musím přidat tady, musím do toho dát víc síly," takže do sebe kopl pár panáků (smích), postavil se a šel na to, a to právě můžete slyšet v Mother Love, kde se dostal neuvěřitelně vysoko, a to byl muž, který už pro bolesti nemohl ani stát a byl velmi slabý, neměl žádné maso na jeho kostech, víte, ale můžete stále slyšet tu sílu, tu vůli, kterou stále měl.

[Mother Love]

Mother Love byla poslední skladbou, kterou Freddie natočil. Je ironií, že by labutí píseň mohla být natočena v Montreaux, ve Švýcarském městě, které jednou nazval nudným, a v nahrávacím studiu, o kterém řekl, že by mohlo být pod jezerem, a ne vedle něj.

Brian: Hodně z toho bylo opravdu docela divné, docela komické. Zní to podivně, a lidi mě za to možná nebudou mít rádi, ale vím, že Freddie měl některé velmi dobré chvíle v jeho posledním období. A myslím, že z části věřil, že by mohl přijít zázrak. Všichni jsme věřili. Hádám, že vy taky, ne? Nikdy se nevzdáváte, a Freddie byl takový. Nikdy jsem neviděl, že by se vzdal, položil hlavu do dlaní a nechal to na sebe všechno dopadnout, nikdy. Vždycky se s tím dokázal vypořádat. A zažili jsme spoustu pěkných chvil, byli jsme opravdu semknutí dohromady jako skupina. A všichni jsme považovali... všichni jsme zjistili, jak vzácné tyhle momenty byly.

Navzdory pozornosti médií, jeho dům byl posledních 18 měsíců obléhán - odmítal dát tisku jakékoli informace. Jen den před jeho smrtí v listopadu 1991, povolil, aby byla oznámena zpráva o jeho stavu.

Roger: Myslí, že poslední věcí, kterou chtěl, bylo zaujmout pozornost na svou slabost nebo křehkost, která byla už tak zřetelná, víte, "podívejte se na mě", nechtěl žádný soucit nebo něco takového, byl neuvěřitelně statečný. Nechtěl být uchvácen svým odchodem, řekl "hele, můžu natáhnout bačkory každou chvíli", to je to co říkával, erm, a proto to neoznamoval, takže, myslím, že to bylo zveřejněno v pravý čas.

[I Was Born To Love You]

Mary: Zabralo mu to hodně, hodně času, než si sám připustil že má AIDS. Jak by to mohl říct světu, když si to sám nechtěl připustit? Freddie byl zaměřený na život. Žil, psal, produkoval, byl prostě sám životem a nepřemýšlel o smrti.

Queen, A Kind Of Magic, napsal Stuart Grundy a presentoval Kevin Greening. Vyrobila Unique Broadcasting Company pro Radio 1.