Queen

Circus Magazine '77 [cz]
Popcorn Magazine '81 [cz]
Queen Of The Record '86
Video Magazine '89
Rockline '91 [cz]
MTV Music Awards '92
Rolling Stone '95 [cz]
BBC Radio 1 '95 [cz]
BBC Pop On The Line '97 [cz]
SABC 2 Top Billing '98 [cz]
BBC Radio 2 '98 [cz]

Freddie Mercury

Circus Magazine '77 [cz]
The Man Who Would Be Queen '81 [cz]
Melody Maker '84
The Sun '85 [cz]
The Bigger The Better '85 [cz]

Brian May

Sounds Magazine '75
Circus Magazine '76
Guitar Player Magazine '83
Steve Gett '82
Faces Magazine '84 [cz]
A Kind Of Magic '86
Vox Magazine '91
Canadian Radio 97.7 HTZ '91
Guitar World Magazine '91
Guitarist Magazine '92
Dutch TV '92
Bravo Talk Show '92
Guitar For the Practicing Musician '93
GM TV '93
High Voltage Magazine '93
Howard Stern Show '93
MTV '93
Guitar World Magazine '93
Guitar Magazine '93
BBC Radio 1 '94
BBC Radio 1 '97
'This Morning' ITV '97
Melbourne Herald Sun '98 [cz]
Radio 3, Polsko '98 [cz]
Jazz Web '98 [cz]
Clyde 1 '98 [cz]
Paul Cashmere '98 [cz]
Holandsk radio '98 [cz]
Tiskov konference, Petrohrad '98 [cz]
Musikexpre '98 [cz]
Guitarist Magazine '98
Guitar World Magazine '98
BBC Radio 4 '98
Talk Radio '98
Sydney Sun Herald '98
Music Scene Magazine '98
BBC Radio 2 '98
panlsk radio '98
Gitarre und Bass '98
BBC Radio 1, Radio 2 '98
Vintage Guitar Magazine '98
Best Magazine '98
Musica Magazine '98
Birmingham Evening Mail '98
Classic Rock Magazine '98
GM TV '98
Guitar World Magazine '98
CNN World Beat '00
BBC Radio 1 '00
Capital Gold Radio '01 [cz]
BBC Radio 4 '02 [cz]

Roger Taylor

Record Mirror '75 [cz]
USA '76
Sounds Magazine '80
Modern Drummer Magazine '84
The Cross '91 [cz]
BBC Radio 1 '93
Rockstyle Magazine '94 [cz]
Reflex '94 [cz]
QFC Magazine '95 [cz]
Filmov Festival, Cannes '96
KKLZ Radio '97
Radio 5 '98
Virgin Radio '98
SGR Colchester '99

Navigace: Queen - Krlovsk legenda - Rozhovory: Freddie Mercury: The Man Who Would Be Queen '81 [cz]

Rozhovory: Freddie Mercury: The Man Who Would Be Queen '81 [cz]

Člověk, který by mohl být královnou, Melody Maker, 2.května 1981
překlad: LG (http://queen.musichall.cz)

Když se skupina Queen dala před deseti lety dohromady, musela v tom být velká strategie, aby se stala největší rockovou skupinou, podle statistik, a stejně tak, aby se stala tím nejextravagantnějším ve všech směrech. Byl v tom opravdu nějaký hlavní plán, který vás dovedl do této pozice - přistupovali jste k tomu spíš jako byznysmeni než hudebníci?

Ne, nebylo to zase tak jednoduché, ale byla to naše odhodlanost. Řekli jsme si ok, chceme se do toho rocku ponořit a musíme na tom opravdu zapracovat, žádné polovičatosti. Všichni jsme měli potenciálně dobré profese a nebyli jsme připraveni spokojit se s druhým místem, když jsme se měli vzdát našich schopností získaných pro jinou práci. Chtěli jsme to nejlepší. Nebyla to otázka naší touhy po ovládnutí světa, i když vím, že tohle osvědčilo jako kapitalismus.

Ale existuje mnoho skupin , které chtěli dosáhnout vrcholu, ale nepodařilo se jim to – co vám dalo takovou přednost?

Musíte být trochu arogantní, dost drzý a naprosto rozhodní a mít další schopnosti, hlavně ty, co se týkají hudby. Arogance je dobrá věc hlavně v době, kdy začínáte, protože si pořád říkáte, že se stanete skupinou číslo jedna, ne číslo dvě. Doufat v nejlepší, jít na vrchol. Bylo to v nás a – dobrá, všichni jsme také měli velmi velká ega.

Jsi vůdcem skupiny?

Ne.

Hlavní zpěvák většinou bývá...

Ano, bývalo to tak, ale to je minulost. Moderní lidé nazývají osoby v mé pozici jako střed ohniska, drahý. Když se jmenujete Rod Stewart, máte doprovodnou kapelu – nikterak Freddie Mercury a jeho doprovodná kapela. Když se na to podíváte, všichni čtyři se staráme o to, aby celá ta věc fungovala. Je to po 25.% a já jsem jedním v popředí, to je všechno.

Tvoji přátelé říkají, že jsi velmi plachý, a nenávidíš rozhovory o sobě, jako je tento, ale na pódiu se nosíš jako páv. Jsi dvěma lidmi?

Nevím co v tom je, ale je to tak. Rád bych ti to řekl. Prostě se bavím. Je to skvělé uvolnění, rocková hudba, ale říkáš, že jsem úplně někdo jiný na pódiu, ale to můžeš říct o mnoha jiných lidech, kteří jdou dělat svou práci. Je to moje práce a beru jí velmi vážně, popravdě – když jsme začali, přistupovali jsme k tomu takto, protože jsme nebyli připraveni na role nezaměstnaných hudebníků, nikdy.  Řekli jsme si, půjdeme do toho seriózně, nebo to dělat nebudeme.

Zapochybovali jste někdy nad tou strategií?

Jednou, po dvou nebo třech let, co jsme začali, jsme se málem rozešli. Měli jsme pocit, že to nefunguje, kolem nás bylo až moc obchodních žraloků, začalo nás to hodně otravovat. Ale něco uvnitř nás nutilo pokračovat a všechno jsme se naučili z vlastních zkušeností, dobrých nebo špatných. Někdy vám taková zkušenost, která nás v obchodním světe potkala, může dodat sílu a donutit vás přežít a probojovat se. Nevydělali jsme si žádné peníze až do vydání našeho čtvrtého alba A Night At The Opera. Většina našich příjmů padla na řešení našich sporů a takových věcí. Utráceli jsme hodně peněz, takzvaných peněz, které jsme si vydělali na to, abychom zrušili smouvy. Ale to byla ta nejlepší věc, jakou jsme mohli udělat. Po tom všem, to bylo jako nová životní smlouva.

Jste ve skupině nějak spjatí – prolínáte se i ve společnosti?

Ne. Po deseti letech, drahý, to může být pěkně nudné.

Takže je tam napětí?

Ne, vážně ne. Myslím, že už sami instinktivně víme, co kdo chce. Jdeme si každý svou cestou. Po každém koncertě na nás čekají čtyři limuzíny, každý jde tam, kam chce. Je to jako práce, jak jsem řekl. Sejdete se, uděláte představení...

Přece jen ale nemůžete být v této práci pro Queen celý život, nebo ano?

Aha, teď po mě chceš termín. Nevím. Před pěti lety bys mi mohl položit tu samou otázku, a taky bych nevěděl. Všechno to může skončit zítra. A nelitoval bych toho. Je to riskantní život, ale myslím, že mi to tak vyhovuje. Mám rád, když se trochu riskuje. A jsme u toho, ale peníze v bance pro mě nic neznamenají. Utrácím je stejně rychle, jako přicházejí. Kdybych byl zítra bez i drobných, nebudu z toho dělat vědu. Mám v sobě jakýsi instinkt přežití.

Šel bys znova na začátek a chtěl začít znova – jít k nějaké skupině, nebo nějakou založit, kdyby skupina Queen skončila?

Nevím. Neprobouzím se každé ráno s myšlenkami co budu dělat, až se Queen rozpadne. Budu se o to zajímat, až se to stane. Neřekl bych, že jsme na vrcholu svých možností. S Queen je tady pořád hodně věcí, které na nás čekají. Jen se podívejte na nové území, na které jsme právě vstoupili v Jižní Americe. Těžko bych tohle před rokem předpovídal. Miluju hraní na nových místech.

Zkoušíš si svá čísla, která pak na pódiu předvádíš, třeba před zrcadlem?

Ne, nikdy jsem to tak nedělal. Možná bych mohl, a pak zjistím, co na tom všichni vidí! Hodně se můžete naučit, když budete sledovat svoje vlastní staré video nahrávky, ale nikdy sám sebe moc nestuduju. Někdy je nejlepší to nechat plavat, drahý.

Kdo kritizuje tvá vystoupení, pokud tedy vůbec někdo?

Oh, hodně lidí. Hodně mých přátel.

Vítáš takovou kritiku?

Ano, ano.

Ale na kritiku se ježíš...

Ale, nemyslím. Konec konců jsem svým vlastním pánem, což je určitým způsobem špatné, protože pro někoho, řekněme z baletního světa, je to divné. Choreograf jim přesně říká, co mají dělat, a když uděláte něco špatně, tanečník se přesně dozví, co má udělat, aby to bylo přesně ono. U mě to takhle není, jednoduše proto, protože to nemá kdo dělat – bylo by to divné, trochu tuhá forma disciplíny. Můžou sice říkat, že dělám něco špatně, ale já jsem tím posledním soudcem. To záleží na noci, prostě dělám to co chci. Nevím, jak to tihle baleťáci dělají – pořád stejné kroky každou noc! Nemohl bych fungovat v takovém systému.

Co chceš, aby si o tobě lidé mysleli?

Že jsem někdo, kdo zpívá své písně a pořádně je předvádí. Mám rád, když lidé odcházejí z našich koncertů s pocitem, že se pořádně pobavili, že prožili hezké chvíle. Podle mě jsou skladby Queen útěkem z reality, jako když se jdete podívat na dobrý film – potom můžou odejít a říct, že to bylo skvělé, a vrátit se zpět ke svým problémům. Nechci s naší muzikou měnit svět. V našich skladbách nejsou žádná skrytá poselství, kromě některých Brianových. Rád píšu písně jen tak pro zábavu, pro moderní spotřebu. Lidi je můžou odložit a pak použít jako kapesník. Posloucháš to, líbí se ti to, pak to odložíš, a jdeš k dalšímu. Pop na jednou použití.

Takže až se skupina Queen nachýlí ke konci, nechceš, aby si tě lidé spojovali s člověkem, který hmatatelně přispěl k rozvoji rock'n'rollu, jako třeba Presley, nebo Hendrix?

Myslím, že si budou pamatovat mě, a nás. Jsme respektovaní hudebníci, kteří napsali dobré skladby, o tom to je. Řekl bych, že určitou míru respektu a uznání už máme. Jsme schopni napsat dobré skladby, a to je pro mě podstatné.

Jako akademicky vzdělaní lidé, mylsíš si, že jste vzdělaní pro roli rockových hudebníků a že jste zahodili své profesní kvalifikace v jiných oborech?

Ne, ne, ne! Naše akademická vzdělání nám s hudbou nijak nepomohla. Pokud vím. Vypadl jsem ze školy s diplomem z grafiky, ale jak mě tohle připravilo na rock? Ale pomohlo nám to v pozadí, přežili jsme v obchodní sféře. Neustále jsme učili, každá skupina to v určitém období tak dělá, ale...

Byli jste vybaveni spíše mentálně, aby jste mohli najít cestu z té džungle?

Ano. Dnes jsou skupiny hnány tímto směrem. Je to vývojový proces. Nemůžu skoumat každou skupinu, ale vezměme The Police – jsou vedeni mnohem lépe, než my před deseti lety, aby se dostali do tohoto byznysu, krok za krůčkem, a hledají cestu skrz. Nechodí pouze do studia natáčet a doufat. Studují také tu obchodní stránku, pokud to dělají pořádně. Kdežto dříve jste trefovali nebo míjeli. Nyní, když se nedostanete  do té obchodní stránky věci stejně dobře jako do té hudební, v prvním kole jste venku. Je to zdravé věnovat se oběma aspektům – talent není jen o psaní a hraní dobrých písní, má to i svůj obchodní mozek. Je to velmi důležitá věc – dostat hudbu ven a mít z toho zisk, ne? Použij všechny obchodní triky, drahý, a když si věříš, všechno půjde. Je to jediný způsob, který známe, a u Queen fungoval.

Takže nevěříš v utrpění pro umění a doufání, že umělce někdo objeví?

(Smích) Ne! Přece nemůžeš chodit kolem a říkat: "Jak jsem skvělý hudebník, jak fantastickou skladbu jsem minulou noc napsal". Musíš si být jistý, že se prosadíš. Součástí talentu je i jistota, že se to dotkne lidí. Nebuď jen sklvělým muzikantem a geniálním skladatelem. Nauč se tlačit sám na sebe, buď na správných místech ve správný čas, a nauč se vycházet s obchodem už od začátku. Tak to teď v rocku chodí. Neříkám, že to všechno můžeš naplánovat. Musíš to mít v sobě. Jak říkám, součástí talentu je dnes i obchodní uvažování. Instinktivně musíš tušit, co bude jak fungovat a tak ti zaručit úspěch. Dobrá hudba prostě nestačí.

Cítíš se na pódiu silný a je to jeden z důvodů, díky kterým si vychutnáváš úspěch?

Ano, cítím, a ano je.

Děsí tě to? Dá se ta síla kontrolovat?

Ne, neděsím se. V méně citlivých dlaních by to mohlo být nebezpečné. Můžu způsobit povyk, kdybych chtěl, ale pořád si myslím, že to nepodstatná věc, všechno je to o odvaze a drzosti, to musíte uznat. Rád si dělám srandu. Neberu to tak vážně.  Nenosil bych tohle oblečení, kdybych to bral vážně. Jedna z věcí, která mě nutí jít dál je zesměšňování sama sebe. S anglicky mluvícím publikem vtipkuju, nadávám jim, říkám, že jsou banda idiotů, ale já to tak nemyslím. Kdybych byl v jiné skupině s nějakými poselstvími a politickými tématy, choval bych se úplně jinak. Proto si můžu dovolit obléct směšné kraťasy, pózovat v nich a skoro gestapácky salutovat. Všechno jsou to kýče.

Někteří mají takovou teorii, že rokcové hvězdy v tvé pozici můžou využít své moci a změnit svět k lepšímu.

Nechme to politikům. Určití lidé tohle umí, ale je jich velmi málo. John Lennon byl jedním z nich. Už jen proto, že ze svého postavení mohl jaksi veřejně zvěstovat a ovlivňovat myšlenky lidí. Ale abys tohle mohl dělat, musíš být hodně inteligentní a mít určité kouzlo, a John Lennon je velmi daleko od ostatních. Lidi s obyčejným talentem, jako já, nemají tyhle schopnosti, nebo sílu.

Cítíš nějakou zodpovědnost k publiku, jakmile si koupí album, nebo opustí koncert?

V jakém smyslu? Moje odpovědnost k publiku je předvést dobrou show. Musí se přesvědčit, že se měli dobře, že je Queen pobavili, ať už na desce, na koncertě nebo v televizi.

Věříš, že hudebníci hrajou lépe, když jsou hladoví? Nebo jinak, ty jsi finančně bohatý, neklesá motivace, když už nemáš starosti s penězi? Jaký je v tom rozdíl?

Zahraješ dobře, když se teprve prosazuješ, a podle mě, můžeš hrát taky dobře, když už jsi něčeho dosáhl. Je to trochu dobrá věc. Myslím tím, když jdu na pódium, a jsem bohatý nebo nikdo, chci ze sebe vydat naprosto všechno. Chci tam jít a pro tu show zemřít! I kdybych si zlomil nohu, byl milionářem nebo po uši zadlužený, prostě chci hrát. Ani rýma s tím nemá nic společného – jít ven a dokázat, co v tobě je, představení a diváci, to je ta věc.

Sami jste se jmenovali vlastními manažery a plně řídíte svůj osud, v jaké si korporaci Queen – jste s tím spokojeni stejně jako s dáváním muziky dohromady?

Ano.

Mohou a umí tohle udělat většina skupin? Mají všechny skupiny nadání takhle zapůsobit již od začátku a začít řídit sami sebe?

Ano, to je podle mě zájem všech hudebníků, získat nad sebou plnou kontrolu. Neříkám, že by to tak mohlo být od začátku, nejlepší je určitě začít s nějakým manažerem a učit se třeba z jeho chyb. Ale ten proces je správný.

Odcházíš někdy z pódia s pocitem, že jsi neodvedl dobrou práci?

Ano, někdy. Všichni na sebe pak v šatně křičíme, všechno tam ničíme a uvolňujeme svou energii. Nastavili jsme si velmi vysokou laťku a pokud s námi není 99% publika, nemůžu považovat náš výkon za dobrý. V San Francisku jsem ztratil hlas, bylo to přišerné, můj rozsah se omezil prakticky na jeden tón. I tak jsem do toho dával všechno, ale věděl jsem, že je to hodně špatné představení. Museli jsme přeložit turné a zrušit tři nebo čtyři koncerty. Mám na hlasivkách uzliny a většina turné se řídí podle mého hlasu.

Ale přesto tvůj hlas zní velmi silně....

Ztrácím rozsah, věřte tomu nebo ne. Ztratil jsem sílu, se kterou jsem začínal. Ale stal se ze mě silnější zpěvák, takže i když se můj rozsah snížil, umím zpívat lépe než předtím. Teď můj hlas zvládne úžasné věci...

Mluvme o tvém psaní písní. Skládáš písně podle plánu : Ve dvě hodiny začnu pracovat na skladbě...?

Nemám žádná pravidla pro psaní, ale ano, jsem schopen takhle psát, opravdu. Je to ale náhodné a přijde mi to jako vtip, ale když vím, že jdeme do studia, zapojuji svůj mozek. Můžu psát skladby na objednávky, mít to jako práci. Některé skladby přicházejí rychleji, než jiné: Bohemian Rhapsody. Musel jsem pracoval jako blázen. Chtěl jsem prostě natočit takový typ skladby. Píseň Crazy Little Thing Called Love mi zabrala pět nebo deset minut. Složil jsem ji na kytaře, na kterou neumím hrát ani z legrace, ale do jisté míry to byla dobrá věc, protože jsem byl omezen znalostí pár akordů. Je to dobrý tréning, protože jsem se musel držet úzkého rámce. Neumím pracovat s mnoha akordy a díky tomuto omezení jsem napsal dobrou skladbu, myslím.

Která skladba je tvou nejlepší?

Já nevím, píšu je, a opouštím. Kdybys po mě chtěl zahrát na piano některé starší skladby, nemohl bych, prostě jsem je zapomněl. Naučil jsem se je pro ten čas. Kolikrát si musím den předem sednout a znovu projít všechny akordy ke svým skladbám. Velmi rychle je zapomínám. Tak například Love Of My Life je pro živá vystoupení aranžovaná pro kytaru, ale já jsem ji složil na pianu. Úplně jsem na ten originál zapomněl, kdybys po mě chtěl, ať ji zahraju, neuměl bych to. Někdy se musím podívat i do not, které také už moc neumím číst.

Umíš číst hudbu?

Velmi málo. Nepotřebuji to. Nechám to pro jiné. Není to přeci Mozart. Takhle si získáme mnohem víc lidí.