Queen

Circus Magazine '77 [cz]
Popcorn Magazine '81 [cz]
Queen Of The Record '86
Video Magazine '89
Rockline '91 [cz]
MTV Music Awards '92
Rolling Stone '95 [cz]
BBC Radio 1 '95 [cz]
BBC Pop On The Line '97 [cz]
SABC 2 Top Billing '98 [cz]
BBC Radio 2 '98 [cz]

Freddie Mercury

Circus Magazine '77 [cz]
The Man Who Would Be Queen '81 [cz]
Melody Maker '84
The Sun '85 [cz]
The Bigger The Better '85 [cz]

Brian May

Sounds Magazine '75
Circus Magazine '76
Guitar Player Magazine '83
Steve Gett '82
Faces Magazine '84 [cz]
A Kind Of Magic '86
Vox Magazine '91
Canadian Radio 97.7 HTZ '91
Guitar World Magazine '91
Guitarist Magazine '92
Dutch TV '92
Bravo Talk Show '92
Guitar For the Practicing Musician '93
GM TV '93
High Voltage Magazine '93
Howard Stern Show '93
MTV '93
Guitar World Magazine '93
Guitar Magazine '93
BBC Radio 1 '94
BBC Radio 1 '97
'This Morning' ITV '97
Melbourne Herald Sun '98 [cz]
Radio 3, Polsko '98 [cz]
Jazz Web '98 [cz]
Clyde 1 '98 [cz]
Paul Cashmere '98 [cz]
Holandsk radio '98 [cz]
Tiskov konference, Petrohrad '98 [cz]
Musikexpre '98 [cz]
Guitarist Magazine '98
Guitar World Magazine '98
BBC Radio 4 '98
Talk Radio '98
Sydney Sun Herald '98
Music Scene Magazine '98
BBC Radio 2 '98
panlsk radio '98
Gitarre und Bass '98
BBC Radio 1, Radio 2 '98
Vintage Guitar Magazine '98
Best Magazine '98
Musica Magazine '98
Birmingham Evening Mail '98
Classic Rock Magazine '98
GM TV '98
Guitar World Magazine '98
CNN World Beat '00
BBC Radio 1 '00
Capital Gold Radio '01 [cz]
BBC Radio 4 '02 [cz]

Roger Taylor

Record Mirror '75 [cz]
USA '76
Sounds Magazine '80
Modern Drummer Magazine '84
The Cross '91 [cz]
BBC Radio 1 '93
Rockstyle Magazine '94 [cz]
Reflex '94 [cz]
QFC Magazine '95 [cz]
Filmov Festival, Cannes '96
KKLZ Radio '97
Radio 5 '98
Virgin Radio '98
SGR Colchester '99

Navigace: Queen - Krlovsk legenda - Rozhovory: Freddie Mercury: The Bigger The Better '85 [cz]

Rozhovory: Freddie Mercury: The Bigger The Better '85 [cz]

The Bigger The Better
překlad: LG (http://queen.musichall.cz)...nebylo to jednoduché, překlad je volný

Freddie: Vypadá to, jako kdybych psal písně, o kterých moc nepřemýšlím, ale jsou to věci, které mě vždy chytí. Bez přemýšlení je to pouze psychologie. Myslím, že se zdají být... Většina lidí píše skladby, které jsou prostě v nich. Já nejsem jeden z těch, kteří mění své zvyky podle momentálního trendu a říkají "Ok, tohle je dnes v módě, tak o tom napíšu píseň." Nakonec kolikrát ani nevím co momentálně dělám a ty věci mě pak zaujmou až později. Většina z mých písní jsou balady o lásce a věci spojené se smutkem, utrpením a bolestí: zároveň je to povrchní. Taková je asi moje celá povaha, řekl bych.

Interviewer : Jaký je tvůj postoj k životu?

Freddie: Já nevím. Momentálně bych řekl, že prožívám skvělý čas, abych byl upřímný. Dříve jsem byl velmi vážný, víš, pak jsem se stával úspěšným a začal jsem být hvězdou, a tohle všechno je asi způsob jakým se hvězdy chovají, já nevím. Teď to nezavrhuju. Prostě chci dělat věci podle sebe a chci se u nich bavit. Více méně, myslím, že když prozkoumám vše, po svém, všechno se to odrazí v písních a ve věcech, které dělám. Takže hlavně doufám, že jsem se naučil se jaksi kontrolovat. Nejsem tak paranoidní jako jsem býval dřív a doufám, že jsem schopen kontrolovat hodně věcí a nebojím se říkat nebo dělat věci, které chci. Myslím, že na konci vyhrává přirozenost a autentičnost, doufám, že se to objeví v mých skladbách. Neobávám se dělání chyb, nejsem na to tak starý.

Interviewer : Ne, po tvorbě 80 milionových prodaných hitech...

Freddie: To mám, drahý?

Interviewer : Ano.

Freddie: Oh, OK.

Interviewer : S Queen máš 80 milionů prodaných nahrávek po celém světě. Co tě žene k tomu, abys udělal něco jako tohle, je to velký risk, není? Vystrčit krk ven a stát tam sám mezi jinými muzikanty?

Freddie: To je způsob, kterým rád žiju. Ano, zaprvé, pokud bych tohle nechtěl udělat, neměl bych nic na práci. Neumím vařit, nejsem moc dobrý v domácích pracech, mám to prostě v krvi. Dělám to tak dlouho, že to mám v sobě. Nevím co bych ještě dělal. Byl bych zranitelný a neměl co na práci, takže v tom prostě pokračuju. Není to jenom v tom pokračovat, samozřejmě. Vydělal jsem si hodně peněz. Můžu žít nádherně a zázračně po celý můj život, ale můj způsob života je takový, že něco dělám každý den. Chci si zasloužit to, co mám. Mám horkou povahu, což mě nutí pracovat. Nemůžu relaxovat celý den v posteli. Podle mě je to ztráta času. Hodně čtu knihy. Myslím, že je to taky ztráta času. Lidi mě za to chtěj zničit. Ale je to prostě moje povaha, která mě žene do psaní písně, a já v tom chci pokračovat, mám hodně písní, a baví mě jejich tvorba, hlavně když se dostanou na jeviště, tam kde jsem cítil, že je to pravé místo pro mou práci, a stále cítím. Prostě v tom cítím zábavu a něco zajímavého. Vepředu je pořád něco vyzývavého a čekajícího k odhalení, a jak jsi dříve řekl, je to pro mě další cesta, nová výzva a já jdu vstříc s otevřenou náručí,

Interviewer : Najednou si na tomto albu využil vysokých tónů, některé z nich jsou dost ohromující.

Freddie: Já vím, použil jsem metodu Demis Roussos: musíš dostat pod frak kleště a zmáčknout.

Interviewer : Neučil si se operu?

Freddie: Ne, ne doopravdy. Jenom jsem hodně poslouchal Montserrat Caballe. Ani ne. Můj rozsah záleží na tom, jakou mám náladu a s tímhle albem, jsem měl o něco více svobody, protože jsem měl víc skladeb. Měl jsem prostě z čeho vybírat a zkusit některé bláznivé nápady. Uvidíme.

Interviewer : Zmínil jsi se o práci s Michalelem Jacksonem. Bylo to na písni 'There Must Be More To Life Than This', nebo ne? Co jsi se snažil v této písni říct, protože je to hodně dojemná skladba?

Freddie: Je to píseň o lidech, lidech, kteří jsou opuštění a lidech.... je to další píseň o lásce, ale je těžké to tak nazývat, protože to tak není...zahrnuje to... je to velmi obecné, a má to něco společného s bojem, ale v základu je to milostná a mírumilovná píseň. Já opravdu nemám rád psaní skladeb s nějakými poselstvími, ale tahle taková je, prostě ze mě vyšla. Má hodně společného s lidmi, kteří mají hodně problémů. Je to tak, ale nechci o tom přemýšlet. Je to jedna z písní, které jsem měl za chvíli... před dvěma lety a Michael to zaslechl a zalíbilo se mu to a když bude všechno fungovat, můžeme to dokončit společně, ale teď máme 85. rok, je tady můj sólo projekt a udělal jsem ho bez jeho pomoci. Asi bude brečet.

Interviewer : Řekl jsi, že nepíšeš písně s nějakými poselstvími, hodně fanoušků chodí na koncerty, které děláte všude po světě, a dokážou si v nich přečíst možná více, než si si kdy představoval.

Freddie: Podle mě, jsou moje písně pod jednou citovou značkou. Je to emoční cítění. Myslím, že píšu skladby, které lidi napsali už dříve. Má to hodně společného s láskou a city. Jsem prostě opravdový romantik a myslím, že v tomhle píše hodně lidí. Já je píšu podle sebe, takže jsou odlišné.... Odlišné ve stylu. Nepíšu o něčem novém, ale jsou to věci, kterými lidé procházejí každý den. Myslím, i když se hodně lidí zamilovalo a pak rozešlo, dělají to pořád znovu a já o tom pořád píšu písně. V jiné atmosféře, protože cítím, že jsem prošel všemi těmi věcmi a tak jsem jimi obklopen, shromažďuju je a vkládám do skladeb. Nemůžu si pomoct, je to prostě automatické, rád píšu písně o něčem úplně jiném, ale všechny pak končí velmi emocionální a tragickou cestou. Nevím proč, ale pořád je na tom konci i kousek humoru. Takže to je tak nějak to, o čem jsou mé skladby. Nesedím tady, abych se snažil říct "podívejte se, napsal jsem píseň, kterou ještě nikdo nenapsal", ale já to dělám po svém, a tak to je, protože si myslím, že láska a touha po lásce bude pořád aktuální a je tu strašně moc způsobů, jak se lidi můžou zamilovat ale také rozejít, a většina mých písní tyto cesty sledují. Momentálně, se dá o lásce zpívat a psát bez omezení. Jsem velmi milující člověk, víš.

Interviewer : Opravdu?

Freddie: Oh, čestné slovo, nebo ne?

Interviewer : Ale na jevišti se ukazuješ jako docela svérázný, Freddie.

Freddie: Jsem.

Interviewer : Na jevišti nebo mimo?

Freddie: To je prostě jiná část mě, to je moje celá nálož, to jsem já, který v tu chvíli dělá svou práci a to je druhá strana mého charakteru. Jsem hodně pošetilý a rád se bavím, a není lepší způsob to udělat na jevišti před 300000 lidmi, prostě tam vařím, to je moje nátura, ale v normálním životě je to jiné, moje povaha je složena ze všech možných ingrediencí a tohle je jedna moje část. Ta na jevišti je mojí prací, nechci přijít na jeviště a sednout si na židli a dělat show, jsem velmi výbušný, a chci podat píseň tak jak se má, je to všechno součástí show byznysu.

Interviewer : Když stojíš tváří v tvář před nějakými 300 tisíci lidmi, nemáš strach před takovým davem?

Freddie: Ne, čím víc tím líp, ve všem. Myslím, že každý, kdo chce být úspěšný a je úspěšný, myslím, je mi jedno co říkají, neřeknou "Oh, miluju hraní..." Vím, že tu byla taková móda, trend před pár lety, když tu bylo hnutí Punk, a každý říkal "Chceme hrát pro malý počet lidí, protože se bojíme" a takovýhle nesmysly. Každý, kdo chce být hvězdou, chce hrát na větších a větších místech, hrát mezi lidmi, nebojím se to říct. Každý chce hrát pro víc a víc lidí. Já to chci dělat pro tolik lidí, pro kolik to jen jde, a s radostí, protože moje hudba se nedá zařadit do žádné kategorie. Chci aby to každý poslouchal. Nepíšu písně jenom pro Japonce nebo Němce, je to pro každého. Hudba je neomezená. Chci pouze, aby moje písně zajímali určitý rozumný počet lidí, prostě chci každého, protože hudba je pro každého, je to mezinárodní jazyk, a tak to je, a já chci, aby mě celý svět poslouchal a díval se na mě, když hraju.

Interviewer : Jak tě to ovlivní, když si zjistil, že sis získal tolik lidí?

Freddie: Vždy si získám publikum na svou stranu.

Interviewer : Tak jak tě to ovlivňuje, když každou noc hraješ takovým davům?

Freddie: To je část mojí role. Musím nad nimi vyhrát, jinak to není úspěšný koncert. Je to moje práce, získat si je na svou stranu a ujistit se, že se dobře baví. To je moje role, část z mých povinností, které musím udělat. Myslím tenhle typ klišé jako: "Necháváš je zobat z tvojí dlaně.", já si prostě myslím, že čím rychleji to udělám, tím líp, protože cítím, že je můžu ovlivnit, ale má to hodně společného s mou sebekontrolou a vím, že to všechno zatím funguje. Funguje?

Interviewer : Velmi dobře, ale některé vaše písně, jako We Are The Chamipons, jsou adoptovány jako hymny na sportovních událostech a I Want To Break Free se stala politickou hymnou v Brazílii. Jsi překvapený tím, že se drží tak dlouho?

Freddie: Dobře, jsem trochu překvapený, ano, protože z mého pohledu já pouze píšu písně, o kterých si myslím, že by mohli být... krmivem. Říkal jsem to už před chvílí, chci po lidech, aby to poslouchali. Protože skladby jsou jako když si koupíš nový triko, prostě ho chvíli nosíš a pak sundáš. Lidi pořád píšou nové písně. Myslím, jasně, určité klasické skladby zůstanou, já, jako člověk, který píše písně jsem potěšen tím, že Wa Are The Champions je skladbou, která je přebírána fotbalovými fanoušky, protože je to píseň vítězů, divím se, že ještě nikdo nepřišel s něčím novým, co by tuho shodilo Ale pro mě je to jenom...rád se na to dívám, když píšu nový materiál, to co jsem napsal v minulosti je hotové, je v pořádku, slyšet to v rádiu nebo slyšet povídat si o tom lidi, cítím se pak dobře, je to skvělé. Ale pro mě je spíš zajímavější přemýšlet o tom, co ty lidi řeknou na mou novou práci. Co řeknou na mou desku. To je pro mě momentálně zajímavější.

Interviewer : Jsi nějak ovlivněn kritikou?

Freddie: Ano, samozřejmě. Tiskem jsem velice nenáviděná osoba, ale já tisk nenávidím úplně stejně. Ale už jsem se s tím naučil žít. Mohl bych lhát a říkat, že si z kritiky nic nedělám, jasně, že chci, aby každý říkal, že jsem skvělý a měli by rádi moje písně, kritika z tebe nemůže udělat hvězdu, ale myslím, samozřejmě tě dostane, když lidi hodnotěj tvoje desky bez jejich poslouchání, ale podle mě je to momentální trend, býval jsem z toho šílený, začal jsem si rvát vlasy, ale teď už neprožívám víc probdělých nocí, prostě jsem se s tím naučil žít. Nechávam je všechny bejt.

Interviewer : Co Living On My Own? Zní velmi osobně, procestoval jsi svět více méně cikánským způsobem, že jo?

Freddie: To je Living On My Own. Ano to je jako... když posloucháš tuhle skladbu, je hodně o mě, je to o žití po svém, ale s legrací. Je tam uprostřed taková část, kde prostě jedu, improvizuju... Když přemýšlíš o někom jako jsem já, myslím můj životní styl, míním, jaksi ježdění po světě a žití po hotelích, a tak se můžu stát osamělým, ale pak... se nadto povznesu, nechci slyšet lidi říkat "Oh..." víš, prostě říkám, že tohle je můj život. Můžu být velmi osamocený, ale já sem si to vybral, a ta píseň, není k tomu abych se podělil o tohle s lidmi, kteří žijí po svém v nějakých obyčejných bytech, nebo takové věci. Je to moje žití podle svého, a lidi říkají "Oh, můj Bože, jak bych mohl žít podle něj?". Ale, je hodně lidí, kteří se na tebe dívají, a ty si pořád můžeš žít po svém, protože oni nakonec odejdou a ty jsi pořád v hotelu a žiješ dál. Takže já říkám, že si žiju po svém, ale nestěžuju si. Prostě říkám, žiju po svém. Dává to smysl, drahý?

Interviewer : Dává, ano dává.

Freddie: Je to prostě jiný druh žití, s mým úspěchem můžu bít osamělý, můžu také žít jako ostatní.

Interviewer : Takže jaký máš vliv na své přátele?

Freddie: Nemám, nestarám se o to. Nemám moc opravdových přátel. Neřekl bych. I když mi lidi říkaj, že jsou mými přáteli.

Interviewer : Nevěříš jim?

Freddie: Ne ne. Ano a ne. To co se děje, když... nebojím se jich, ale je to děsivé, to je ten rozdíl. Někdy když se dostanou hodně blízko, mám pocit, že mě zničí, nevím, možná to mám v povaze. Když se dostanou moc blízko, mám pocit, že mě chtějí pošlapat, a když jsem na dně, tak mám prostě pocit, že to bude můj konec. Možná to je ta role mého života, jsem velmi skeptický v tomhle. Vypadám, jako bych získával míň a míň přátel, ale život jde dál....

Interviewer : Takže žiješ víc pro dnešek, než pro budoucnost...

Freddie: Ne, žiju pro zítřek. Docela složité, kašlat na dnešek, je tu zítřek. To je krásný...

Interviewer : To byla kontroversní poznámka.

Freddie: Někomu se nelíbí, co jsem řekl? !

Interviewer : Můžeme pokračovat? Když se na to podíváme, jistě jednou přijde doba, kdy budeš chtít s někým sdílet svůj život?

Freddie: Ano, ale nikdo nechce sdílet svůj život s mým. Ano, samozřejmě. Ale myslím, že není jednoduché se mnou žít, možná to zkouším moc tvrdě... Přemýšlím o tom a určitým způsobem je fakt, že čím víc je neštěstí, tím lepší mohou vznikat písně. Jednou najdu někoho, můžu najít někoho pro dlouhodobý vztah, vztah, který může být zdrojem  pro nádherné písně. A na konci, jsem prožil s neštěstími v minulosti. A nakonec to vypadá, že žiju na chybách z minulosti. Nevím, co mě ještě čeká.

Interviewer : Takže to můžeme chápat tak, že tvoje písně odrážejí tvůj životní stav?

Freddie: Ano, je to tak.

Interviewer : A proto jsou ve tvých písních vždycky docela odlišné nálady, je to tak?

Freddie: Ano, to je také moje povaha. Je nudné mít je jednostrannou povahu, já jenom sbírám informace, jsem muž extrémů, měním se den ode dne jako chameleón a každý den je pro mě jiným a dívám se pořád dopředu. Nechci být pořád stejným každý den, a kdo ví? Určitým způsobem je tohle album obrazem mého celého životního spektra, upřímně. Ale nebyl jsem vyroben v nebi.

Interviewer : Myslíš, že se dostaneš do nebe?

Freddie: Ne, ani nechci.

Interviewer : Nechceš?

Freddie: Ne, peklo je mnohem lepší. Jen se podívej na ty zajímavý lidi, který tam potkáš. Skončíš tam taky, víš.

Interviewer : Jinou skladbou z desky je 'My Love Is Dangerous', je to tvoje varování?

Freddie: Ne tak docela, je to jenom....dobře trochu možná. Je to něco, co jsem cítil, že je jako moje láska. Nerozebíral jsem sebe se slovy "Ok, moje láska je nebezpečná", myslím, po těchto letech si myslím, že nejsem velmi dobrým partnerem pro nikoho a to je to o čem píšu. Myslím, že moje láska je nebezpečná, kdo chce aby jeho láska byla? To by se nikdy neprodalo.

Interviewer : Hodně mluvíš o lásce na albu.

Freddie: Ano, nevím vlastně proč.

Interviewer : Zřejmě to asi pro tebe hodně znamená.

Freddie: Jsem posedlý láskou, není ale každý?

Interviewer : Ano, asi je. Jsi v srdci romantik?

Freddie: Dobře, řekl bych. Já rád píšu písně o lásce, protože si myslím, že je tu velký rozsah a má to hodně co dělat se mnou, a můžeš mluvit o vkusu. Je to něco, o co se pokouším. Zkouším říct, že můžu být něčí milenec, dobrý milenec, to je můj další pohled. Teď očekávám něco jiného.

Interviewer : Proč na sebe tak moc naléháš?

Freddie: Nemám nic jiného na práci.

Interviewer : Dobře. V Anglii máš dost velý dům, který si už dlouho neviděl.

Freddie: Ano, jednou ho snad zase uvidím. Až budu starý a šedivý a, teď ještě ne, a.... to bude doba, kdy budu moct říct "Ok, všechno je hotovo", nemůžu pořád nosit stejné kostýmy a poskakovat na jevišti. K něčemu se vracet. Tohle je jen dům. Zatím mám ale rád otravování lidí mou muzikou.

Interviewer : Myslíš, že dokážeš žít bez slávy?

Freddie: Docela jednoduše. Protože bych byl pořád stejným člověkem, pořád stejným člověkem. Můj životní styl se nemůže najednou zhroutit, protože.... jsem vždy byl takový jaký jsem. Úspěch pomáhá, a já jenom, je to jednoduchý bejt fantastický. Ale myslím, že mě to nezastaví. Když budu zítra bez peněz, pořád budu stejný, šel bych dál, zase bych je nějak získal. Tak jsem ži dřív. To je něco vrozeného, je to mou součástí a já budu pořád, pořád chodit okolo jako Perský poper a nikdo mě nezastaví, zlato.

Interviewer : Ale žiješ hodně extravagantně, bude to těžký.

Freddie: Já vím. S penězi nebo bez nich, jsem schopný to udělat. Jsem hudební prostitut, drahý. Vím, že je to jediný způsob, jakým to jde udělat. Rád žiju naplno, takže... to je... to je něco co budu dělat pořád... to je moje povaha, víš a prostě se nechci přispůsobit a poslouchat lidi jak se mám chovat. Dělám to co chci dělat. Nikdo mi neříká co mám dělat.

Interviewer : Je v tobě hodně energie, Freddie, jak odpočíváš? Je nějaký čas, kdy můžeš vypnout?

Freddie: Ano, někdy si musím udělat svůj šálek čaje, je to těžká práce. Můžu odpočívat. Relaxuju způsoby, který lidi nechápou. Můžu odpočívat při spánku v letadle, když letím 20 minut, to je můj odpočinek. To je vše co potřebuju. Nepotřebuju dlouho spát. Já nemusím vyspávat celý den, stačí mi 3 nebo 4 hodiny. To je akorát. Dobiju svoje baterky v tomhle krátkým čase, a jsem zase v pohodě.

Interviewer : Jako autor písní, nemáš obavu, že jednou vyčerpáš svou inspiraci?

Freddie: Ne, lidi se mě na to ptají, protože si myslí, že mi inspirace může dojít. Lidem se to stává. Ale momentálně jenom přemýšlím o tom, že někdy prostě nebudu schopen psát písně, ale zatím se to nestalo, takže každé ráno nevstávám s otázkou "Podívej, jsem bez nápadu?". Je to jenom, v té chvíli jsem byl velmi plodný, on se o mě stará. Takže jsem v pohodě, to mě neděsí. Je to něco o čem nepřemýšlím. Jiný lidi přestali. Myslím, že pár takových lidí znám.

Interviewer : Co te přilákalo do hudby, a později se stát rockovou hvězdou?

Freddie: Já nevím. Vždycky se mi líbilo zpívat, chtěl jsem zpívat, nedíval jsem se na to jako na kariéru. Když jsem byl malý dítě, zpíval jsem ve sboru, rád jsem zpíval, já nevím, nazývej to třeba přírodním darem, nebojím se to říct. Prostě se mi to líbilo a pak jsem to najednou uskutečnil dřív než bych mohl kopírovat písně Elvise Presleyho a věci, které dělám, zjistil jsem, že můžu psát svoje písně a dělat to je svém. Pak se objevila i chuť úspěchu. Každý chce být hvězdou, jakkoli chtějí být všichni úspěšní. Díváš se na filmy, kde všichni chtějí být úspěšnými herci. Takže já jsem samozřejmě nikdy neuvažoval, že bych na tom postavil svou kariéru. Pak jsem zjistil, že je to to nejlepší, co dokážu dělat. A kdykoli je pro tebe zajímavé, je to vždycky to co rád děláš. Takže to co dělám teď je to co mě zajímá a jsem šťastný, že lidi moje nahrávky kupují, mají mě rádi a den, kdy to přestanou dělat, půjdu koupit nějaké další, nebo to vzdám.

Interviewer : Co myslíš, že je nejtěžší část tvé role jako umělce, jako zpěváka?

Freddie: Přemýšlení nad novým kostýmem, nad tím co budu nosit, protože nosím skoro všechno. Ne, já opravdu nevím. Nevím o tom. Momentálně bych řekl, že je to docela snadný. Vím, hodně lidí si myslí....jen co se můžeš ukázat, hned se do toho navlečeš... je to docela jednoduchý, pouze vytrváváš... nejtěžší věcí po těch všech letech je pro mě udržet si hladinu úspěchu, kterou jsem dosáhl. To je nejtěžší věcí. Protože když se dostaneš na vrchol, jediná cesta dál je zase klesání,takže to je to nejtěžší. Víš, jak vysoko můžeš jít, a musíš najít různý věci, který můžeš dělat, a říct OK, je tady malá mezera, která zbývá, musíme jaksi se tlačit tímto směrem a stejně tak přemýšlet. To je ta nejtěžší věc, udržet si tu slávu. Když začneš, řekneš si "oh! Dokázal jsem to, jdem dál?", takže když šplháš, výtah jede nahoru a když tam směřuješ, chceš kráčet dál, snažíš se pokračovat a nechceš se dostat níž. To je těžká věc.

Interviewer : Jde ti psaní písní, nebo ti to dělá potíže, Freddie?

Freddie: Psaní přichází... strukturu písně napíšu jednoduše, obtížnější je text, protože nejsem básník, rád píšu pěkný malý chytlavý popěvky, to dělám rád. Textový obsah je těžší. Na tom musím hodně dělat. Jiná stránka je psaní melodie a struktury písně, text není tak jednoduchý, nejsem básník a nesnáším psaní textů. Přál bych si mít někoho, kdo by to dělal za mě. Přál bych si mít Bernie Taupina. Ale takový nejsem, rád dělám všechno sám.

Interviewer : Jak chceš, aby si tě lidi v hudebním průmyslu pamatovali?

Freddie: Oh, já nevím, nepřemýšlel jsem o tom. Mrtvý a zapomenutý. Ne, neuvažoval jsem o tom. Opravdu ne, můj Bože, když budu mrtvý budou si na mě pamatovat? To záleží na nich. Když budu mrtvý, kdo se bude starat? Já ne.