Navigace: Queen - Královská legenda: Fórum - Galerie: Roger, Brian , John a Londýn 2021

Forum

--- Pouze přihlášení uživatelé můžou přispívat do diskuze ---stránky 1
Scandal: Roger, Brian , John a Londýn 202128.10. 2021 19:06
Letošní Londýn bylo tedy pořádné dobrodružství! Covido-byrokratické přípravy mě stály celkem nervy, asi 2x jsem zabouchl notebook se slovy: "Nikam nejedu!" , hlavně když se něco nedařilo vyplnit ve formulářích. Formuláře ale někdy i pobavily - otázka: "Navštívil jste v posledních 10 dnech nějaký ostrov v České republice?" si téměř žádala o odpověď "ano, Ostrov nad Ohří, další den Střelecký ostrov v Praze a včera jindřichohradecký Naxos", ale raději jsem nic nepokoušel a dal odpověď "Ne".

Čtvrtek 21.10. - den odletu. Přijíždím na letiště do Prahy, kde už měla čekat kamarádka se svým synem. V tom mi přichází její sms: "Synovi přišly výsledky pcr testů - je pozitivní, vracíme se domů." První šok....skoro tomu ani nevěřím...no, začíná to fakt "pěkně".
Po 20 minutách přichází Karel /šéf FCQ/, přebaluju věci v ruksaku, který přesahuje o 10 cm všechny povolené rozměry a konečně se dostáváme k přistavenému RYANAIR letadlu. Nárazy větru přes 80km/h nedovolují přistavit klasické pojízdné široké schody do letadla, místo nich jsou přistaveny úzké schůdky jak někam na hradní věž. Letadlo přesto bezproblémově vzlétá a cesta je absolutně klidná.
V Londýně na letišti se s Karlosem loučím /jede dál busem , já vlakem/ - je ubytovaný blízko místa zítřejšího koncertu, já jsem - jako vždy - v Putney. Staroanglický dům ve viktoriánském stylu leží vzdušnou čarou jen nějakých 80 metrů od domu Johna. Má samostatný vchod, který vede do malé chodbičky a mého soukromého pokoje s koupelnou a wc. Vstupní dveře odemykám klíčem ze schránky s kódem, ovšem už se mi nedaří je zavřít - nemají nikde kliku ani kouli, jen "hradní" klepátko, nepomáhá ani pokus se zamknutím klíčem....po 10 minutách se rozhoduju zajít zazvonit na majitelku domu. Je 9 p.m., asi 70letá majitelka přichází otevřít doprovázena svým psem. Vysvětluje mi, že stačí dveře jen silně přibouchnout. Všímá si mé bundy s nášivkami queen: "Fanoušků Queen už u mě bydlelo víc". Ptám se jí, jestli tuší, proč tady byli a jestli ví, kdo je její slavný soused. Má o všem přehled a krátce se rozpovídá, že bydlí v tomhle domě v podstatě od narození, vychovala 6 dětí a její nejstarší potomci si v dětství hráli se syny Johna Deacona...jak u něj doma, tak i zde u ní v tomto domě. Nechci zdržovat a jdu se ubytovat do svého pokojíku - s tím, že bych paní mohl ještě později vyzpovídat...bohužel, už jsem ji v dalších dnech neviděl /odcházel jsem každé ráno v 7h45 a návrat na ubytko byl kolem 1 hodiny v noci/. V centru Putney je v hotelu ale už jednu noc ubytovaný jiný český fanoušek Dan Karch, takže se kontaktujeme, chce ještě teď pozdě večer vidět Johnův dům, takže dáváme za půl hodiny sraz.
V Johnově domě svítí světlo na schodišti a pak v jednom ze zadních pokojíků v přízemí....z ulice se díváme, že v osvětlené místnosti se zrcadlem někdo sedí....vypadá to jako žena, malá žena a velmi zvláštní žena....ne, je to figurína nebo stará dřevěná velká panenka! Celkem scary pohled takhle v noci. Napadá mě, že je to na odrazení zlodějů, a nebo že se u Deaconů opravdu pečlivě připravují na blížící se Halloween...

Pátek 22.10. - den koncertu. Vstávám po cca 5 hodinách spánku a vyrážím směrem křižovatka u Johnovy ulice. Tam se setkávám s Danem a dalším čekajícím českým fandou Václavem C. Střechou. V 9h20 vyjíždí auto od domu Johnova nejstaršího syna a míří k naší křižovatce, kde odbočuje směrem k Tescu. Václav dělá rychlou fotku (John je v autě sám a má na sobě tmavou roušku) a vyrážíme stejným směrem jako John. Bohužel nás nejspíš viděl a došlo mu, co máme za lubem, takže autem mizí v nedohlednu. Podpis letos tedy není, ale aspoň "něco", i když Johna jsem už viděl asi pošesté. Přesto si toho tento den vážím víc než kdy obvykle - večer na koncertu uvidím ještě Rogera a Briana, takže V JEDEN DEN všechny 3 žijící členy QUEEN! Naposledy viděli čeští fanoušci tuhle trojku prokazatelně v r. 1992 na londýnském koncertu na počest F. Mercuryho (o své účasti v publiku se zmínil např. hudebník Roman Holý).
S Danem, něco po 10. hodině, vyrážíme směr Carnaby Street do Queen Pop Up Store. Z dálky vidíme relativně krátkou frontičku a před obchodem si říkám, hele...změnili tady logo Queen za logo Smile...po pár vteřinách mi dochází, že stojíme před shopem kapely Rolling Stones :-) Queen obchod je o pár metrů dál a řada před ním asi 4x delší než u shopu RS. V tom spatříme Karla se Špagetkou (Marcelou) a nenápadně se k nim vměšujeme...nikdo nás nevyhazuje ani nenadává, což si vysvětluju tím, že 50% čekajících v té frontě byli překupníci, tetelící se představou, že právě vycházející limitovaný singl Spread Your Wings s prodejní cenou 13 liber za pár minut vystaví na Ebay za desetinásobek. V shopu si kupuju kromě 2 zmíněných singlů ještě nášivku na bundu a Queen coin, černé triko se zlatým nápisem Queen The Greatest za 35 liber hodně zvažuju, ale na rozdíl od avizované verze na online shopu jsou zde jen trika bez zadního nápisu STAFF...v těch tady chodí pouze personál.
Něco po 13. hodině mám v Paddingtonu absolvovat zaplacené příletové PCR testy 2. dne, a protože zbývá troška času, procházíme po pár okolních místech spojených s Queen: Trident studio (1.-3. album) , 143 Wardour Street /ulička za rohem, kde se kapela v pauze nahrávání vyfotila/, AIR Studios /214 Oxford Street,4. patro/ (část alba SHA), atd....

! Teď menší vsuvka: budu popisovat i některé zážitky, které by mohly osoby, které zmíním, poškodit jak na cti :-) , tak právně ...všichni nicméně souhlasili se zveřejněním pod jinými jmény...Paddington, Jerry a Shrek :-) !

Přicházíme s kamarády na stanici Paddington, kde mám mít zmíněné testy, v tom jednomu z nich zapípá mobil s sms, přečte si ji a v jeho tváři vidím infarkt: " Ve vašem letadle byla osoba covid pozitivní, neprodleně zahajte 10 denní samoizolaci ve vašem hotelu. S pozdravem NHS.UK". Šok úplně pro všechny. Co teď? Kamarád - říkejme mu třeba Paddington, podle místa , kde se vše událo (ano, inspiroval mě ten britský pohádkový film o medvědu Paddingtonovi, který dostal jméno taky podle tohoto místa a dnes má na tom nádraží svoji sochu a lavičku :-) - začíná obvolávat všechny možné britské i české zastupitelské úřady, na jedné lince mu pomáhá i česká překladatelka. V tom nám přichází zprávy, že Špagetce se stalo něco podobného a příchozí sms ji chtěla taky poslat rovnou cestou do karantény, nicméně zakrátko dostala další zprávu, kde jí bylo sděleno, že do izolace nemusí, protože má evropské plné očkování /Pfizer/. Paddington logicky nechápe, proč by měl jít tedy do karantény on, který má stejnou vakcínu a je ve stejné situaci...napadá ho, zaplatit si ihned na místě další aktuální PCR test (výsledek obdržel druhý den - covid negativní) a o všem informuje českou překladatelku...ta je ale neoblomná: " v tomto případě NHS neuznává evropské očkování, musíte okamžitě do karantény na 10 dnů!". Situace vypadá opravdu bledě...co teď? Večer je koncert Rogera a nikdo si ho nechce nechat ujít. Nikdo , znamená opravdu NIKDO. V české výpravě je i nenaočkovaný Shrek , který by měl podle UK pravidel celý svůj pobyt sedět pouze na hotelu a nejspíš se jen dívat z okna...nicméně proti Paddingtonovi má ocelové nervy a nějaké nařízení má v pr...... (však víte :-) . Paddington přestává přijímat potravu, vypíná mobil (později 8 zmeškaných hovorů z NHS) a rozhoduje se, že karanténu začne nejdříve večer po koncertu...a nebo líp ráno po Johnovi, případně později :-)

Naše skupinka doráží v 18 hodin do Shepherd´s Bush k O2 Empire, kde stojí v několika frontách už hromady fans, netrpělivé vidět a slyšet královnina hromobijce Rogera Taylora. Přiřazujeme se do nejkratší řady ke Scullymu a Špagetce, prý nějaká 02 priority řada, což nás ale moc nezajímá, pro případ problémů u vstupu si připravujeme větu : "Áj not undrstent englíš, á jém turist", nad kterou se většinou místní slitují. Poblíž vidím kromě Karla i Montreuxe a některé známé zahraniční fandy. Peťa alias Another World je teprve na cestě metrem, spolu s ním jede i Jitka alias Dr. Queenová. Přiletěli teprve v den koncertu a jejich letadlo má přes hodinu zpoždění. Koncert nicméně stihnou a na balkóně č. 3 , podle videí, která mi poskytli, udělají pěkný rambajs :-) Prime jive je nenechává v klidu a AW předvádí taneček, za který by se nemuseli stydět ani šamani z The Prodigy :-) Ochranka má po pár kouscích ale všeho dost a celou situaci na balkóně uklidňuje. Zpátky na zem, tedy na místo přímo u pódia. Tam stojí Špagetka, Scully a Montreux, já se dostávám za Špagetku, zbytek českých stojících fandů je v nedalekém okolí. Před námi se objevuje fotograf Richard Young, kterého jsem objednal na setkání v jeho galerii v Kensingtonu na příští den...Scully si ho ale, díky svému zítřejšímu odjezdu, dal už dneska. V publiku na balkónech je i pár známých tváří jako dcery Rogera: Tigerlily a Lola a syn Rufus (ten si vyslouží i skandování svého jména publikem), vedle nich poznávám Debbie Leng a jednoho herce ze seriálu Hra o trůny. Podle infa od ostatních fandů byla na koncertě i Sarina /Rogerova žena/ a zpěvák Iron Maiden Bruce Dickinson.
Po předskokanovi, jehož jméno doteď nevím, ale nevadí mi to, přichází toužebně očekávaný okamžik....týdny nejistot (covid opatření, rušení koncertů, zavírání hranic ) se rozplývají v prvních tónech intra a přichází sám velký Mistr Magic, Roger "Fucking" Taylor. Řveme jako lvi "Rogeeeeerrrrr" a zpíváme spolu s ním Strange Frontier. Atmosféra hned od začátku geniální. Kdo čekal ukolébavky ve stylu posledních dvou alb, tady se musel vzbudit, všechny rychlejší songy, podporovány palbou bubeníka Tylera Warrena, dostaly tu správnou náladu, kterou by asi u 72letého zpěváka čekal málokdo. Následuje Tenement Funster - kultovní lahůdka pro všechny queeňáky. We´re All Just Trying To Get By je pro mne jedničkou z posledního alba, ženský hlas k Rogerovi prostě pasuje a naštěstí má Roger vždy dobrý vkus na výběr doprovodných pěnic (taková Kerry "Brian" Ellis je prostě jen muzikál level). Při mé megaoblíbené nadčasové ambientní A Nation of Haircuts salutujeme, já vytahuju navíc papír s nápisem STILL COOL, chtěl jsem mít původně napsáno FUCKING COOL (podle textu), ale předběhli mě s tímhle nápadem fandové na předchozích koncertech. Gangsters je velice rytmicky podobná These are the days, sice ne tak hitová, přesto hodně příjemná na poslech. Absolutely anything je pro mne jediné hluché místo, naštestí po ní přichází oblíbená melodická Surrender, následována skvěle odzpívanou našlapanou hitovkou Man on Fire - jeden z vrcholů večera. Rock It zpívaná Warrenem neztrácí nic z drajvu originálu (T. Warren umí bravurně odzpívat a odehrát celé album The Game), je poznat, že to Tylera baví, úplně bych si ho uměl představit jako náhradu za Adama Lamberta, který začíná působit unuděně a víc než na zpěv (to slovo patří možná do uvozovek) se soustředí na věci okolo. Možná by mohl jít dělat něco pro něj zábavnějšího, třeba pornoherce nebo módního designéra.
Po bezchybných Under Pressure a Say its Not True přichází nářez jako Brno : I´m in Love with my Car, tandem Tyler u bicích a Taylor u vokálů dává songu pořádnou šťávu! Teď pozor - More Kicks...na začátku neslaná nemastná se jako mávnutím kouzelného proutku mění po usednutí Rogera k bicím na útok artilerie u Stalingradu! Tyler a Taylor tady hrají metal! Tohle už není hard rock ale opravdový metal....čekám, že na balkóně sedící Bruce Dickinson pošle na podium samotného Eddieho. Vůbec bych se nedivil. Jeden z megavrcholů celého večera, ušní balzám, absolutely heavy. (škoda, že tohle nejde slyšet ze záznamů na YT, to se musí jen prožít)
Následuje Foreign Sand s vtipným zapojením publika a pak konečně okamžik, na který se všichni těšíme: BRIAN!!! Moje už tak k.o. hlasivky dostávají smrtelný úder, když vběhne v Tutti Frutti na podium se svým Red Speciálem a začne s ním, 2 metry před námi, šermovat. Tomu říkám rock´n´ roll , fuck off! Polovina Queen pár decimetrů od nás, to nemá prostě chybu. Publikum je v extázi. I can fly my friends! To je už vánoční dárek, nic víc nepotřebuju!!! Roger je stejně nadšený jako my, před další skladbou A Kind of Magic, doprovázenou rudou kytarou, ukáže na Briana a řekne: "Tohle je můj brácha od jiné matky!" V Briana jako hosta tohoto koncertu jsem tajně doufal a vyšlo to!
Bowieho Heroes k Rogerovi skvěle pasuje, tu by mohl někdy nahrát klidně jako studiovku. Poslední Radio Ga Ga si užívám víc než na koncertech Queen, nechybí les fanouškovských rukou tleskajících do rytmu...Roger si potlesk zaslouží ale za celý koncert, bylo to epické, parádní, dokonalé...je to prostě borec.
Venku potkávám polského známého, který mě láká na další den - Brian má být hostem na koncertu Cliffa Richarda v Royal Albert Hall, jak se ale později ukazuje - pouze jako divák. Taky vidím, že "útěk" z karantény na koncert se povedl všem českým fans, které tato "radost" potkala (Shrek, Paddington).
Protože venku čekají na Rogera desítky fandů, je jasné, že podpisy se rozdávat nebudou, volí naše skupinka, bydlící v Putney /někteří v hotelu, někteří Airbnb/, odjezd nočním busem č. 220 směr jižní část Londýna. V autobuse je kromě nás a pár Angličanů i několik africky mluvících Britů...no, mluvících, spíše řvoucích. Nevěnujeme jim ale pozornost, oni ale věnují pozornost Jerrymu, který se před koncertem trochu posilnil pár panáky a v buse spíše hibernuje než vnímá. Máme vystupovat, ale jeden z hlasitých mladíků zablokuje Jerrymu cestu a v anglicko-saharském slangu (nebo co to je za mluvu) na něj spustí palbu slov. Tváří se při tom podobně jako vzteklí lovci mamutů Zdeňka Buriana. Až se vymluví, odchází a my vystupujeme. Jerry se ozve: "Sebral mi 10 liber". Všichni nevěřícně hledíme. Takže krádež nebo rovnou L-Paso. "No, raději mu dát 10 liber, než počkat, až vytáhne nůž", uzavře Jerry příběh z autobusu a my souhlasíme. Jerrymu není nejlíp a navrhuju mu, ať se radějí pročistí venku, než na airbnb bytě, ať to nemusí ráno po sobě uklízet, případně v tom spát :-) Bere mě za slovo a vše vyklopí, naprostou náhodou, přímo před domem Camerona Deacona (Johnova nejmladšího syna), naštěstí ne na jeho dveře /už by to bylo na tik toku :-) / ale jen na silnici a mezi zaparkované auta. Doprovázím ještě Jitku a AW na jejich ubytko, v dolní místnosti u Johna se svítí, Annabelle pořád sedí na židli u zrcadla.

Sobota 23.10. - 6 hodin ráno, budí mě první letadlo nad Putney, pravidelná linka. John si za ty roky už určitě zvykl. Od 8 do 10 hod. čekáme blízko křižovatky, jestli se John neukáže. Jitce bych ho přál aspoň vidět, s Peťou se shodujeme, že by dostala právo prvního podpisu, my podpisy už nepotřebujeme. Jituš je spoluzakladatelka prvního českého FC Queen (Karel založil později svůj FC Tornádo), takže celoživotní fanynka. Nic se ale neděje, tak se rozhodujeme k přesunu do Kensingtonu, kde máme na 12 hodin domluvený sraz českých fandů s fotografem Richardem Youngem (kamarád Freddieho , fotil ho nejen na párty, narozeninách, oslavách , ale i při natáčení klipů, zvěčnil taky několik legendárních koncertů Queen, dále fotografoval snad všechny známé hvězdy jako Madonnu, M. Jacksona, Rolling Stones, atd.).
Blízko Richard Young Gallery potkáváme další české fandy, bohužel několik odjelo zpátky domů hned ráno, samostatně se v galerii stavili Scully a Karel a někteří další. Když nás zmerčí Richardova manželka Susan, okamžitě mění velké foto na stojánku ve výloze a nasazuje tam fotku s Freddiem :-) Vstupujeme dovnitř, kde se nás hned ujímá přátelský a veselý Richard, který nám cca 25 minut ukazuje svoje fotky a přidává ke každé nějakou historku. Má prý hromady nepoužitých fotek, tak se snad taky někdy dočkáme velké publikace o Queen, jakou má např. Neal Preston. Kupujeme si většinou menší box s 6 pohlednicemi Freddieho, někteří i tenkou fotopublikaci . Richard přidává každému svůj podpis. Venku se s ním ještě před galerií vyfotíme. Muriel, jak si ho pojmenoval Freddie podle britské tv hlasatelky Muriel Youngové, je prostě pohodový týpek....až budete někdy v Londýně, určitě se za ním do galerie stavte.
Někteří z nás se rozcházejí, protože dnes odlétají domů, my pokračujeme menší procházkou Kensingtonem kolem pár míst spojených s Queen a Freddiem - vysoká budova hned vedle stanice metra Kensington High Street ukrývá na své střeše Roof Gardens (v současnosti v rekonstrukci) - málokdo tuší, že na zmíněné střeše rostou stromy, teče potok, dřív se tam procházeli i plameňáci. V roce 1986 se zde konala slavná afterpárty po koncertech ve Wembley, všichni si jistě vzpomenou na Freddieho nalepeného na Samanthu Fox :-)
Hned za rohem je bývalá škola Maria Assumpta Teacher Training College, kde se na diskotéce zač. roku 1971 poprvé potkali hoši z Queen /Brian a Roger/ s Johnem Deaconem (a pozvali jej na zvukovou zkoušku) - John tady sbalil svou budoucí manželku Veronicu Tetzlaff. Brian sem chodil zase za Chrissy Mullen (jeho budoucí první žena), která měla spolubydlící jménem Josephine "Jo" Morris (Rogerova málem budoucí manželka). Hodně úrodné území :-)
Pokračujeme dál kolem Freddieho bytu na 12 Stafford Terrace a nedalekého bytu Mary Austin na 14 Phillimore Gardens, který jí Freddie pořídil v r. 1975...hned kousek odsud ve stejné ulici na č. 21 je zase bývalý byt Rogera a Dominiky. Za malou chvíli přicházíme na ulici, která by se dala klidně pojmenovat jako Brian May Street (její název nenapíšu, ale zkuste googlit, Brian svou kensingtonskou adresu kdysi veřejně prozradil)....dlouhé roky bydlel v domě č. 1a, bohužel soused započal stavební úpravy, které nebraly konce a May se, jako noční tvor (své knížky píše převážně v noci, spí pak dlouho dopoledne), rozhodl koupit dům přímo naproti na č.7, který často využívá, když má on nebo Anita práci v centru Londýna /velký dům má pak ve Windleshamu v Surrey/. Patří mu ale i vedlejší dům č. 6 (možná obývaný příbuznými jako to má John? ) a na jeho hudební firmy jsou napsány ještě další dva domy v této ulici.
Za hodinku se vydáváme ještě omrknout Garden Lodge a Logan Mews a pak se rozcházíme. Já, AW, Jituš a Martin Vejražka poté míříme do hospody, kde se zdržíme několik hodin. Volám si s Paddingtonem a ten se pomalu smiřuje s 10denní karanténou a vyjmenovává mi její výhody: hele, každé ráno můžu za Johnem, to ho prostě musím potkat, hotel a stravu platí pojišťovna....S Peťou si nakonec u 3. panáka říkáme, že by to vlastně nemuselo být tak špatné tady pár dní zůstat, když to platí AXA a těšíme se, že nám taky pípne smska s textem "Zůstaňte tady!" :-) Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré.

Neděle 24.10. - den odletu. Poslední den ráno si pořídíme alespoň pěkné podzimní fotky u Johnova baráku, v létě je z velké části zarostlý stromy, teď na podzim vynikne jeho krása v plném lesku. Kolem prochází skupinka fanoušků a sonduje tam asi 40 minut, na křižovatce stojí týpek v roušce a jeho hranatá igelitka prozrazuje, že ukrývá LP Queen k podepsání. Dávám se s ním do řeči, je to Španěl mluvící blbě anglicky asi jako já, takže si rozumíme :-) Ukazuje mi LP podepsaná Rogem a Brianem a přidává svou nešťastnou historku, jak tady byl v pátek kolem 16. hodiny a John šel do obchodu, ale na jeho prosby o autogram a společnou fotku mu odpověděl pouze "Ne". Podobně ten den dopadla prý i skupinka argentinských fandů. Vysvětluju mu, že dotazem na spol. foto udělal hned na začátku velkou hloupost, pak si asi taky v době covidu John drží větší odstup a dávám Španělovi poslední radu: od r. 2018 zásadně prosba o jeden autogram /a ne plnou igelitku/ s věnováním.
Volá nám Paddington: "Já to risknu, jedu na letiště! Nechci tady zůstat v karanténě sám. Navíc mi přišly výsledky PCR testů a jsem negativní, plně naočkovaný Pfizerem - jedu domů!" Jdeme ještě na oběd v centru Putney a pomalu kolem 12h30 vyjíždíme směr letiště Stansted. Tam potkáváme Paddingtona, který je těsně před dalším infarktem, když útěk domů nevyjde, může ho to stát na pokutě docela balík. Je to buď a nebo. První automatická kontrola letenky-v pohodě, kontrola zavazadel taky. Nejhorší bude kontrola před vstupem do letadla, tam se dívají už na pasy. Do odletu zbývá 40 minut, sedáme si v čekárně, Paddington má ale priority letenku, dostává sezení přímo u východu. Válím se smíchy a dělám si z toho srandu: Chuck Norris ,když chce ilegálně odletět, tak se musí držet křídla letadla, Paddington to má na Pána s přednostním priority vstupem do letadla:-) AW má taky záchvat smíchu :-) Konečně se začíná pouštět, Paddington u přepážky ukazuje letenku a cestovní pas....vteřiny ticha a napětí...otáčí se k nám a jeho široký úsměv říká vše. No ty v..e!!! , on fakt letí, žádné komando, zásahovka, prostě pohodička :-) Vidíme, že nejen v Česku je všechno děravé jako ementál :-) Britský systém je na tom stejně. Přistáním v Praze končí jeden z mých nejvíc crazy výletů do UK, věřím, že i několik dalších fandů na něj nikdy nezapomene :-)
P.S. - Neptejte se mě, kdo je Paddington, Jerry a Shrek :-) Díky.

P.P.S. - Úterý 26.10. - Paddington mi píše: "Sleduj, co mi napsali z Anglie: "Děkujeme, že setrváváte na hotelu ve své karanténě, NHS." :-) :-) Miluju britský humor :-) :-)


Příspěvek naposledy editován 28.10. 2021 19:17

1.PavelRokyta 07.01. 2022 08:32
:DDDDD
stránky 1


Navigace: Queen - Královská legenda: Fórum - Galerie: Roger, Brian , John a Londýn 2021